Gramatika

Přídavná jména slouží ke specifikaci, k určování, k odlišování. S podstatnými jmény se shodují v rodě a čísle. Pokračování článku »

Španělština rozlišuje, jestli rozkazujeme v pozitivním významu (Běž a udělej to!) nebo v negativním významu (Nechoď tam a nedělej to!) V tomto dílu si povíme o rozkazu kladném. Pokračování článku »

Článek o zvláštním přivlastňovacím zájmenu SVŮJ, které ve španělštině jako takové neexistuje. Pokračování článku »

V tomto článku se seznámíme se základními číslovkami od jedné, vlastně od nuly, do devětadevadesáti. Pokračování článku »

Ačkoliv se osobních zájmen ve španělštině neužívá tak hojně jako u nás, v češtině, je potřeba je umět a znát, protože především ve třetích osobách slouží jako významné identifikátory. Pokračování článku »

Člen je specifizující větný člen a plní různé funkce, z nichž tou nejvýznamnější je, že nám dává informaci o přítomnosti podstatného jména (ale také jiných slovních druhů) a přiblížuje nám jeho určenost, resp. neurčenost. V češtině členy nemáme, to ovšem neznamená, že je můžeme vynechávat ve španělštině. Pokračování článku »

Prézens indikativu, neboli přítomný čas oznamovacího způsobu, je nejpoužívanějším časem téměř v každém jazyce. Dokazuje to i španělština. Slovesa se dělí do tří tříd, které se vyvinuly z latinského jazyka. Každá třída má specifické koncovky. Jak se přítomný čas tvoří a jak funguje je vysvětleno v tomto článku. Pokračování článku »

Každé podstatné jméno má svůj rod. U nás v češtině máme rod mužský TEN, ženský TA a střední TO. Španělština má ale rody pouze dva, a to mužský a ženský. Pokračování článku »

V češtině skloňujeme pomocí pádových koncovek, tzn. že v každém pádě končí slovo jinak a to nám pomáhá určit, o jaký pád se to jedná. Španělštině, a i mnohým jiným jazykům, jako například angličtina, němčina, aj. tyto pády chybí, mají pouze čtyři. Proto musí pro skloňování využívat jiných prvků, například předložek. Pokračování článku »