Člen podstatných jmen

Člen

Je dvojí rozdělení členu:

• Podle rodu
• Podle určitosti

Rozdělení podle rodu

Španělština rozlišuje jen mužský rod a ženský rod. Rod střední se ve španělštině vyskytuje jen v ojedinělých případech, které si vysvětlíme později.

Rozdělení dle určitosti

* Člen určitý mužského rodu v jednotném čísle se zkracuje ve spojení s předložkami DE -> DEL a A -> AL.
**V okamžiku, kdy vypustíme podstatné jméno, musíme neurčitý člen mužského rodu v jednotném čísle (viz tabulka) udat v základním tvaru - uno.

Přízvučné A

Ve španělštině jsou některá podstatná jména ženského rodu, která začínají na přízvučné A-, HA-. Například arma . S ženským členem může být ale výslovnost matoucí, proto se u nich nahrazuje žesnký člen za mužský. Rod ovšem zůstává stejný, čili ženský.

• LA arma - /'larma/ - takhle by to sice mělo být, ovšem s ohledem na výslovnost a pravopis se člen musí změnit.
• EL arma - /el'arma/

Umístíme-li mezi člen a takovéto slovo nějaké slovo, nebo je dané slovo v množném čísle, pak je tam normálně člen ženský.

• LA nueva arma
• LAS armas

Člen nemusí nutně stát u podstatného jména, můžeme ho nalézt i u zájmen, přídavných jmen, infinitivů, dokonce i u celých vět. Dané slovo tak zpodstatňuje. El azul es mío. El cenar es fundamental.

Používání členu:

Správné užívání členu je velmi důležité, protože v opačném případě se můžeme dopouštět významných nedorozumění. Ovšem také i pochopení a správné ovládání členu není zrovna nijak jednoduchou záležitostí. Jaké rozdíly může mít chybné využívání členu si můžeme demonstrovat na následujících příkladech:

Ama las muchachas.
Miluje ty dívky.
Jde o přesně popsané dívky, víme, které to jsou, možná se na ně právě koukáme, když to říkáme.

Ama unas muchachas.
Miluje nějaké dívky.
Miluje dívky, sice nevíme jaké, ale víme, že někde existují nějaké dívky, které miluje.

Ama muchachas.
Miluje dívky.
Použijeme-li nulový člen, dáváme najevo, že v danou chvíli nejsou někde poblíž dívky, které miluje, ani nejsou někde jinde, nicméně dívky jako takové miluje stále, jakékoliv - má to v povaze. Jde tedy o obecné konstatování.

Neurčitý člen

Do češtiny se obvykle nepřekládá, může se překládat jako nějaký, nějaká, nějaké, jeden, jedna, jedno. V množném čísle se často nepoužívá, znamená pak kromě významů nějací, nějaké, nějaká i neurčitou číslovku "několik, pár, asi". Lee unos libros por un mes.

Základním pravidlem je, že mluvíme-li o něčem poprvé, daná věc je posluchači neznámá, nemůže ji identifikovat mezi ostatními, nedokáže si danou věc vybavit, nemá představu jak vypadá či jaká je.

• Ha llegado Pablo, un profesor de checo.
  UN profesor zde použijeme v případě, že osoba, které danou věc sdělujeme, vůbec netuší, kdo to Pablo je, mluvíme o něm poprvé.
• Éste es Pablo, un profesor de checo.
  Používáme-li neurčitý člen, pak chceme sdělit, že je to jeden z několika profesorů českého jazyka.

Jestliže mluvíme o jedinci, který reprezentuje skupinu, jednoduše řečeno v rozvinutém přísudku se sponou SER:

• Es un profesor de checo.
  Jedná se v podstatě o stejný případ jako příklad předešlý, tento jeden profesor zastupuje celou skupinu lidí vyučujících češtinu.

Afektivně zabarvené výrazy:

• ¡Es un idiota!

U vlastních jmen, která zastupují díla:

• Un dalí

Určitý člen

V češtině má protějšek jako ten, ta, to.

Stejně jako v případě neurčitého nemá posluchač představu o popisované věci, tak v případě šlenu určitého ví jasně, o jaký objekt se jedná. To tedy znamená, že daná věc se již někdy dříve zmiňovala, posluchač si ji umí živě představit, či jde o věc něčím jedinečnou, kterou lze snadno identifikovat mezi jinými.

• Ha llegado Pablo, el profesor de checo.
  EL profesor zde použijeme v případě, že osoba, které danou věc sdělujeme, ví, kdo je tím profesorem - viděla ho na fotce, mluvili jsme s ní o něm již dříve, zná ho z minulosti.
• Éste es Pablo, el profesor de checo.
  Používáme-li neurčitý člen, pak chceme sdělit, máme na mysli jen jednoho konkrétního profesora češtiny, například že ve škole není jiný češtinář kromě tohoto.

Určitý člen můžeme použí ovšem i v případě, že o něčem hovoříme poprvé, ale s určitostí víme, že druhá osoba má na mysli naprosto stejnou věc:

• El coche fue muy moderno.
  Bylo to jediné auto, které ten den viděli, proto oba dva vědí, o jaké se jedná.

Jak již byla řeč - o jedinečných věcech, lidech okolnostech:

• světové strany: el sur
• určování času: Son las dos.
• sopky, hory, pohoří, jezera, řeky, moře: El Teide, los Pirineos
• některá města a kraje. Člen nelze nijak odvodit, je třeba si tato spojení zapamatovat: La Mancha, La Habana
• názvy některých zemí, především pak v plurálu: los Estados Unidos
• vlastní jména a přezdívky, která jsou doplněná přívlastkem: el Odysseo agalludo , la Roma antigua
• vesmírné pojmy: el Sol
• superlativ přídavných jmen: el más alto
• názvy sportů el fútbol
• abstraktní podsatná jména el amor es...
• názvy politických stran a jinžch organizací. el Partido Polular
• mnohá ustálená spojení, např. dar las gracias
• u titulů el señor, la señora: la señora Gonzáles

Jak vidno, všechny tyto příklady vypovídají o věcech, které nemají obdobu. Fobal jako takový je jen jeden, stejně tak existuje jen jedna světová strana se jménem jih, jedno hlavní město Havana. Superlativ vyjadřuje nejvyšší míru, něco co je nej - jedinečné.

Chceme-li zobecnit nějakou skupinu, používáme rovněž člen určitý (všimněme si rozdílu, kdy používáme člen neurčitý - tehdy jedinec zastupuje skupinu):

• El perro es el mejor amigo del hombre.
  Pes jakožto celá skupina živoucích čtyřnohých zvířat, stejně jako člověk jakžto skupina dvounohých primátů, tzn. každý pes i každý člověk.

Nulový člen

Žádný nebo také nulový člen používáme v takových případech, kdy hovoříme o nějakém objektu, věci, osobě, vlastnosti, kterou nechceme, nemusíme či nepotřebujeme blíže specifikovat, konkretizovat:

• Es un profesor de Filosofía.
  Chceme sdělit, že je profesorem filozofie. Danou vědu nechceme nijak přiblížit.
• Vamos a pie.
  Chce prostě sdělit, že jdeme pěšky. Oproti tomu např. Me duele el pie derecho. - mluvíme již o konkrétní noze.

Substantiva, která jsou specifikována jiným determinátorem (např. zájmenem, číslovkou,...):

• Esta pluma

Vokativ:

• ¡Abuelo!

U většiny jmen vlastních (pokud nejsou nijak blíže specifikována - viz výše):

• Barcelona, José

Podstatná jména látková:

• La mesa de madera
  Zde můžeme aplikovat první pravidlo - dřevo není blíže specifikováno, chceme jen sdělit, že je daný stůl ze dřeva.

Ve jmenném přísudku se sponami SER, ELEGIR, NOMBRAR, dále nerozvitém :

• Es profesor.

U titulů don,doña:

• don Pedro, doña Pedra

Názvy školních předmětů a jiných studijních věd:

• Es un profesor de Filosofía.
  Zde můžeme aplikovat první pravidlo - filozofie není nijak blíže konkretizována (klasická, novodobá,...)

V mnohých předložkových a slovesných vazbách či jiných ustálených spojeních.

Závěrem

Co se členů týče, jsou častým ožehavým problémem. Nejlepším krokem pro jejich úspěšné zvládnutí je cvičit, cvičit, cvičit. Na závěr si uvedeme ještě jeden pěkný příklad:

Estoy recibiendo clases de guitarra.

Esta mañana he visto una guitarra magnífica para ti.

¿Puedes comprarme la guitarra?

1. V prvním případě mluvíme o něčem nespecifickém, neurčeném, nekonkrétním. Chodím na hodiny kytary a je jedno, jak která kytara vypadá.
2. V druhém případě hovoříme o jakési kytaře, kterou posluchač nezná, neumí si ji vybavit, neví o ní nic,mluvíme o ni poprvé. Oproti prvnímu případu se jedná o konkrétní kytaru, která je někde ve výloze, ale není nijak blíže určena, aby si ji mohl posluchač představit.
3. V posledním případě mluvíme o kytaře, která je známá jak mluvčímu, tak posluchači a oba mají na mysli stejnou. Už se o ní dříve mluvilo, nebo ji oba viděli, nebo je jen jedna v celém obchodu, podstatné je, že je velmi konkrétní a známá oběma stranám.