Vydáno dne 26.06.2008
Člen je specifizující větný člen a plní různé funkce, z nichž tou nejvýznamnější je, že nám dává informaci o přítomnosti podstatného jména (ale také jiných slovních druhů) a přiblížuje nám jeho určenost, resp. neurčenost. V češtině členy nemáme, to ovšem neznamená, že je můžeme vynechávat ve španělštině.
Je dvojí rozdělení členu:
Španělština rozlišuje jen mužský rod a ženský rod. Rod střední se ve španělštině vyskytuje jen v ojedinělých případech, které si vysvětlíme později.
Mužský rod | Ženský rod | |
---|---|---|
Určitý | EL* | LA |
Neurčitý | UN** | UNA |
Nulový | - | - |
* Člen určitý mužského rodu v jednotném čísle se zkracuje ve spojení s předložkami DE -> DEL a A -> AL.
**V okamžiku, kdy vypustíme podstatné jméno, musíme neurčitý člen mužského rodu v jednotném čísle (viz tabulka) udat v základním tvaru - uno.
Mužský rod | Ženský rod | |
---|---|---|
Určitý | LOS | LAS |
Neurčitý | UNOS | UNAS |
Nulový | - | - |
Ve španělštině jsou některá podstatná jména ženského rodu, která začínají na přízvučné A-, HA-. Například arma . S ženským členem může být ale výslovnost matoucí, proto se u nich nahrazuje žesnký člen za mužský. Rod ovšem zůstává stejný, čili ženský.
Umístíme-li mezi člen a takovéto slovo nějaké slovo, nebo je dané slovo v množném čísle, pak je tam normálně člen ženský.
Člen nemusí nutně stát u podstatného jména, můžeme ho nalézt i u zájmen, přídavných jmen, infinitivů, dokonce i u celých vět. Dané slovo tak zpodstatňuje. El azul es mío. El cenar es fundamental.
Správné užívání členu je velmi důležité, protože v opačném případě se můžeme dopouštět významných nedorozumění. Ovšem také i pochopení a správné ovládání členu není zrovna nijak jednoduchou záležitostí. Jaké rozdíly může mít chybné využívání členu si můžeme demonstrovat na následujících příkladech:
Ama las muchachas.
Miluje ty dívky.
Jde o přesně popsané dívky, víme, které to jsou, možná se na ně právě koukáme, když to říkáme.
Ama unas muchachas.
Miluje nějaké dívky.
Miluje dívky, sice nevíme jaké, ale víme, že někde existují nějaké dívky, které miluje.
Ama muchachas.
Miluje dívky.
Použijeme-li nulový člen, dáváme najevo, že v danou chvíli nejsou někde poblíž dívky, které miluje, ani nejsou někde jinde, nicméně dívky jako takové miluje stále, jakékoliv - má to v povaze. Jde tedy o obecné konstatování.
Do češtiny se obvykle nepřekládá, může se překládat jako nějaký, nějaká, nějaké, jeden, jedna, jedno. V množném čísle se často nepoužívá, znamená pak kromě významů nějací, nějaké, nějaká i neurčitou číslovku "několik, pár, asi". Lee unos libros por un mes.
Základním pravidlem je, že mluvíme-li o něčem poprvé, daná věc je posluchači neznámá, nemůže ji identifikovat mezi ostatními, nedokáže si danou věc vybavit, nemá představu jak vypadá či jaká je.
Jestliže mluvíme o jedinci, který reprezentuje skupinu, jednoduše řečeno v rozvinutém přísudku se sponou SER:
Afektivně zabarvené výrazy:
U vlastních jmen, která zastupují díla:
V češtině má protějšek jako ten, ta, to.
Stejně jako v případě neurčitého nemá posluchač představu o popisované věci, tak v případě šlenu určitého ví jasně, o jaký objekt se jedná. To tedy znamená, že daná věc se již někdy dříve zmiňovala, posluchač si ji umí živě představit, či jde o věc něčím jedinečnou, kterou lze snadno identifikovat mezi jinými.
Určitý člen můžeme použí ovšem i v případě, že o něčem hovoříme poprvé, ale s určitostí víme, že druhá osoba má na mysli naprosto stejnou věc:
Jak již byla řeč - o jedinečných věcech, lidech okolnostech:
Jak vidno, všechny tyto příklady vypovídají o věcech, které nemají obdobu. Fobal jako takový je jen jeden, stejně tak existuje jen jedna světová strana se jménem jih, jedno hlavní město Havana. Superlativ vyjadřuje nejvyšší míru, něco co je nej - jedinečné.
Chceme-li zobecnit nějakou skupinu, používáme rovněž člen určitý (všimněme si rozdílu, kdy používáme člen neurčitý - tehdy jedinec zastupuje skupinu):
Žádný nebo také nulový člen používáme v takových případech, kdy hovoříme o nějakém objektu, věci, osobě, vlastnosti, kterou nechceme, nemusíme či nepotřebujeme blíže specifikovat, konkretizovat:
Substantiva, která jsou specifikována jiným determinátorem (např. zájmenem, číslovkou,...):
Vokativ:
U většiny jmen vlastních (pokud nejsou nijak blíže specifikována - viz výše):
Podstatná jména látková:
Ve jmenném přísudku se sponami SER, ELEGIR, NOMBRAR, dále nerozvitém :
U titulů don,doña:
Názvy školních předmětů a jiných studijních věd:
V mnohých předložkových a slovesných vazbách či jiných ustálených spojeních.
Co se členů týče, jsou častým ožehavým problémem. Nejlepším krokem pro jejich úspěšné zvládnutí je cvičit, cvičit, cvičit. Na závěr si uvedeme ještě jeden pěkný příklad:
Estoy recibiendo clases de guitarra.
Esta mañana he visto una guitarra magnífica para ti.
¿Puedes comprarme la guitarra?