Přivlastňovací zájmena
Vydáno dne 11.02.2013
Přivlastňovací zájmena nemusejí být zase tak obtížná, jak by se mohlo zdát podle jejich dvojích tvarů. Jde jen o cvik.
Přivlastňovací zájmena
Neboli posesiva, se dělí na dvě základní skupiny, které se významově nijak neliší, ale jejích umístění a použití má určitá pravidla:
- nesamostatná (nepřízvučná)
- samostatná (přízvučná)
1. Nesamostatná přivlastňovací zájmena
Nesamostatná proto, že nemohou stát o samotě, jsou závislá na podstatném jméně, se kterým se vyskytují. Nepřízvučná proto, že nemají přízvuk. Tak můžeme vidět, proč se nad TY - TÚ přízvuk označuje - odilšuje nám osobní zájmeno od přivlastňovacího.
| Osoba | YO | TÚ | ÉL/ELLA/USTED |
|---|---|---|---|
| Jednotné číslo | mi | tu | su |
| Množné číslo | mis | tus | sus |
| Osoba | NOSOTROS/AS | VOSOTROS/AS | ELLOS/AS/USTEDES |
|---|---|---|---|
| Jednotné číslo | nuestro/nuestra | vuestro/vuestra | su |
| Množné číslo | nuestros/nuestras | vuestros/vuestras | sus |
- Kromě druhé a třetí osoby množného čísla (nuestro - vuestro) nerozlišují mužský/ženský rod. Koncovky jsou neměnné.
- V množném čísle přibírají klasicky -S.
- Pro výrazy JEHO, JEJÍ, JEJICH, VAŠE jsou stejné tvary - SU, v množném čísle SUS.
Es mi amigo Juan. 
Son mis amigos José y Jorge.
Jose está en tu casa.
Nuestros gatos son negros.
Su hija es muy simpática.
2. Samostatná přivlastňovací zájmena
Jestliže nesamostatná nemohla stát individuálně, logicky samostatná mohou. Jsou přízvučná, přízvuk označujeme na první osobě jednotného čísla (můj, má, moje).
| Osoba | YO | TÚ | ÉL/ELLA/USTED |
|---|---|---|---|
| Jednotné číslo | mío / mía | tuyo / tuya | suyo / suya |
| Množné číslo | míos / mías | tuyos / tuyas | suyos / suyas |
| Osoba | NOSOTROS/AS | VOSOTROS/AS | ELLOS/AS/USTEDES |
|---|---|---|---|
| Jednotné číslo | nuestro / nuestra | vuestro / vuestra | suyo / suya |
| Množné číslo | nuestros / nuestras | vuestros / vuestras | suyos / suyas |
- Vyskytují se spolu se členem.
- Člen se nachází před podstatnám jménem a zájmeno za ním.
- S podstatným jménem se člen i zájmeno shoduje v rodě i čísle.
- Mohou nahrazovat (samostatně) dané podstatné jméno ve větách.
Es Juan, un amigo mío.
Son los amigos míos, José y Jorge.
Jose está en la casa tuya.
Los gatos nuestros son negros.
La hija suya es muy simpática.
Mi lápiz es verde, el tuyo es azul.
V poslední větě nám přivlastňovací zájmeno "el tuyo" nahrazuje podmět věty první - el lápiz. Proto bude zájmeno v jednotném čísle a rodu mužského. Dalo by se stejně napsat: Mi lápiz es verde, tu lápiz es azul. Nebo pomocí přízvučných zájmen: El lápiz mío es verde, el lápiz tuyo es azul.