Pablo Picasso - životopis

<center><h1> Pablo Picasso</h1></cen­ter>

Celým jménem Pablo Ruiz Picasso se narodil 25. října 1881 v Malaze, tehdy nevelkém městečku v jižním Španělsku. Po matce zdědil jméno Picasso – jmenovala se Maria Picasso Lopezová, otec byl José Ruiz Blask.
Roku 1892 nastoupil do umělecké školy v La Coruña, kde vyučoval jeho otec. Ten pro svého syna plánoval velkou kariéru a sám mu poskytoval lekce kreslení. Picasso si zamiloval koridu a holubice, které jeho otec často maloval. O tři roky později se rodina přestěhovala do Barcelony, kde měl otec novou práci a lepší plat. Rodina se neměla špatně, ale otec byl daleko od svých přátel upadal do melancholie a po čase přestal malovat.

Roku 1897 mladý Pablo cestuje do Madridu, aby tam pokračoval ve studiích, ale se svými znalostmi byl velice napřed. Místo toho, aby se nudil ve škole, procházel se po ulicích a často navštěvoval Prado ^*1 . Ve svých šestnácti letech už uměl vše, co mu mohly nabídnout akademie. Po návratu do Barcelony chodil do tamní bašty avantgardistů – Els 4 gats ^*2 . Tamní majitel pořádal výstavy, večírky, koncerty, poskytoval cizojazyčnou četbu a zahraniční tisk. Picasso byl brzy přijat do kroužku, který zde sídlil.

Na přelomu nového století, v roce 1900, odcestoval Pablo se svým přítelem Carlosem Casagemasem do Paříže. Umělci jí byli uneseni, především ruchem ulic. Ovšem o rok později spáchal Casagemas sebevraždu kvůli nešťastné lásce, což bylo velkým šokem pro Pabla, který zpochmurněl, přestal mít zálibu v ruchu města a především začalo jeho Modré období, které se vyznačovalo malbami společenské spodiny a vyvrhelů. Tyto obrazy nenalézaly u ostatních pochopení, a tak se nekupovaly a Picasso musel šetřit a žít u svých přátel.

Roku 1904 se seznámil s Fernandou Olivierovou, do které se zamiloval, a začalo jeho Růžové období. To se vyznačuje tím, že do jeho tvorby vstoupila radost, vřelost, veselost, vytvářel i sochařská díla a maloval hodně akrobaty a harlekýny, které navštěvoval na Montmartru. S Fernandou strávil krásné léto v katalánské vesnici Gosol, kde maloval především akty.

Od roku 1906 začal vlivem starého španělského sochařství malovat ženy s hranatými křivkami a o rok později vzniklo jedno z jeho nejznámějších děl – Les demoiselles d'Avignon ^*3 V tomto roce se totiž díky básníku Vilému Apollinaireovi seznámil s umělcem Georgesem Braquem, se kterým začal rozvíjet kubismus, díky kterému se proslavil především. Začalo se mu dařit, a tak si mohl dovolit nový ateliér na bulváru La Clichy. Začal také experimentální tvorbu – koláže, asambláže, trojrozměrná díla. Rozloučil se s Fernandou a odešel k Marcelle Humbertové.

1915 se seznámil s Jaquesem Cocteauem ^*4 , který u Pabla vyvolal zájem o divadlo. Počátkem šestnáctého roku začínalo jeho neoklasicistní období, které se vyznačuje inspirací ve starých postavách a činech renesančního období. Roku 1918 se oženil s Olgou Chochlovou, ruskou primabalerínou, kterou poznal pouhý rok před svatbou. V raných 20.létech začaly mít jeho postavy nereálné rozměry, Picasso ale naproti tomu začal mnohem lépe vystihovat jejich pocity.

Po setkání s André Bretonem se nechal stáhnout vlnou surrealismu a roku 1925 měl svá díla na surrealistické výstavě, toto nadšení mu však dlouho nevydrželo, neboť umělec chtěl jít svou vlastní cestou. 1927 započal nový vztah s María-Thérese Walterovou, ovšem jeho manželství s Olgou muselo pokračovat až do její smrti, jinak by Picasso přišel o polovinu svého majetku. Po osmi letech známosti s Marií-Théresou se jim narodila dcera Maia. Nedlouho poté se v Picassově díle poprvé objevuje minotaurus roku 1935 vznikl velmi významný obraz Minótauromachia, který byl o dva roky poté následován Picassovým asi nejznámějším obrazem Guernica, který byl reakcí na bombardování stejnojmenné španělské vesničky Němci.

V roce zahájení druhé světové války měl výstavu v Museu moderního umění v New Yorku, kde byla Guernica vystavena a kde přebývala až do svého převozu do Madridu v roce 1981. Po vpádu Němců do Paříže se uchýlil spolu s několika přáteli-umělci do latinské čtvrti paříže, do ateliéru Rue des Grandes Augustins. Ve čtyřiačtyřicátém roce započal jeho vztah s Francoise Gilotovou, mladou, sedmnáctiletou studentkou, se kterou měl dvě děti – Claudea a palomu. Tato žena ho jako jediná opustila ze své vlastní vůle v roce 1953. Po válce byl považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století. Jeho tvorba se zaměřovala na reprodukci děl starých autorů, jako byl například Vélazquez nebo Goya. Dostal také zakázku vyrobit litografii Holubice míru pro účely Světového mírového kongresu. Od té doby se holubice stala symbolem míru. V jižní Francii si zbudoval sídlo ve Vallauris – vilu La Galloise. V roce 1961 se pak oženil s Jaqueline Roqueovou.

Zemřel 8. dubna 1973stářím u hostiny s přáteli ve městě Mougins ve Francii ve věku požehnaných 91 let. Pochován byl ve francouzksém Vauvenaugures.

Přepis bublinkové nápovědy: