Vývoj španělštiny

<h1> Původ a vývoj španělštiny</h1>

Nejstaršími obyvateli Pyrenejského poloostrova byli Iberové, původem pravděpodobně africký národ, který byl pojmenován podle řeky Ebro a podle kterého se pak nazýval celý poloostrov – Iberský. Po jejich usazení se zde objevili Féničané a Keltové. Došlo k mísení národů a etnik, což vedlo ke vzniku Keltiberů. Jazyky se také mísily a ovlivňovaly, ovšem do dnešní španělštiny se dochovalo jen velmi málo. Za zmínku ovšem stojí fonetický vliv: Podle Keltiberů docházelo k oněmování písmena H (nevyslovuje se). Stejně tak začala mizet hláska V (dnes shodná s B) a posouvala se výslovnost počáteního F.

tonel ^*1 , camino ^*2 , tenería ^*3 , berro  ^*4

Římské dobývání Iberského poloostrova započalo cca ve 3. století př.n.l. V té době zde existovalo více jazyků a ještě více dialektů a odlišností. Mluvilo se zde řecky, ibersky, keltibersy a keltsky (nepočítáme-li baskičtinu). Dobývání trvalo přibližně dvě století, nakonec se ale, pod vládou Augusta, zdařilo, a poloostrov přešel pod nadvládu Římanů s výjimkou Baskicka, které odolalo všem útokům. Díky zakládání mnohých úřadů a přítomnosti vojska se latina šířila hrozivě rychle. Stávala se kulturním jazykem, zatímco ty ostatní ustupovaly a oslabovaly. Iberský poloostrov byl pak spolu s Itálií římským centrem.

bueno ^*5 , día ^*6 , que ^*7 , interpréte  ^*8

Na samém počátku pátého století započalo napadání poloostrova Góty. V oné době byla po celém území rozšířena latina, na rúzných místech s různými odlišnostmi. Gótové však jazyk ani obyvatele poloostrova nijak zvlášť neovlivnili. Mohlo za to náboženské vyznání – Španělé byli katolického, Gótové oproti tomu arianského(popírali existenci Ježíše Krista). Ačkoliv Vizigóti ovládali velké území, vliv byl minimální. Latina zůstala hlavním jazykem a později vymizelo ariánství – Vizigóti přešli ke křesťanství. Ve španělštině je několik slov germánského původu, které ovšej nepocházejí od Gótů, ale pravděpodobnější je, že jsou od Římanů z doby dřívější, kteří sem tato slova zanesli z Galie, obývané germánskými kmeny.

marca ^*9 , jabón ^*10 , robar ^*11 , sala ^*12 ,

Na počátku 8 století začali poloostrov dobývat arabové. Obsadili takřka celý polostrov, tedy s výjimkou malého na severu, v dnešní Kantábrii. Když pak roku 1492 padla Granada, poslední pevnost Arabů, byla spousta arabských slov již zaintegrována do slovní zásoby, nicméně byla snaha o vyřazování těchto slov a ne docela neúspěšný. Dnes mají arabská slova ve španělštině zastoupení přibližně 10%. Španělština má tedy přejatá slova nejenom v kulturní sféře (Arabové zanechali na poloostrově obrovské bohatství a památky), ale i v oblasti denního užívání.

guitarra ^*13 , ajedrez ^*14 , aceite ^*15 , taza  ^*16

Současná španělština má tedy původ v jazyku Iberů a Keltů, avšak opravdové základy jsou až z období římského obsazení. Základním kamenem byla vulgární latina (lidová), kterou mluvilo hlavně vojsko a která dala vznik mnohým nářečím a jazykům románské větve. Mimojiné i starokastilštiny, ze které se později stal jazyk národní a v určité formě přetrvává dodnes. Starokastilština se začala rozšiřovat po celém území dnešního poloostrova, a to během bojů s Araby a během celé reconquisty. Vytlačila jiné dialekty, např. asturijštinu, portugalštinu, aragonštinu, aj. To mělo za následek nahrazení latiny jakožto vzdělaneckého jazyka a kastilština se stala úředním jazykem. Po spojení Aragónu a Kastílie se stal jazykem státním.

Přepis bublinkové nápovědy: