Interpunkce

Po oslovení v dopisech a písemné korespondenci následuje

1. bez interpunkce
2. čárka
3. dvojtečka
4. tečka

Pro vložení doplňující informace do věty tak, aby byla tato informace oddělená, se používá

1. nic
2. uvozovky
3. vykříčník
4. závorky

Chceme-li smysl věty nebo celku ponechat v nádechu ironie, pochybnosti či jiné emoce nedokončenou, použijeme

1. čárku
2. dvojtečku
3. otazník
4. tři tečky

Pro uvození každého mluvčího do dialogu se po stránce grafické používá

1. čárka
2. nic
3. pomlčka
4. tečka

Pro naznačení zvýšení hlasu či žádosti ze strany mluvčího se používá

1. otazník
2. pomlčka
3. uvozovky
4. vykřičník

Pro odmlku v textu delší než je čárka, ale zároveň kratší než tečka se používá

1. čárka
2. mezera
3. středník
4. tečka

Chceme-li ve větě, kde je již více vět odděleno čárkami, oddělit přehledněji nějaké další, případně oddělit tyto věty na větší tematické celky, použijeme

1. čárku
2. středník
3. tečku
4. uvozovky

Čárka před porque nám říká, že vedlejší věta s porque je příčinou té první. V takovém případě je následující věta správně: He comprado carne, porque en el frigorífico no hubo nada.

1. ano, čárka je zde správně
2. čárka tam být může, ale nemusí
3. ne, čárka zde nebude
4. věta nedává smysl ani s čárkou, ani bez ní

Chceme-li nějakou část textu vypustit (především v odborných pracích) a zároveň na tuto skutečnost poukázat, použijeme

1. dvojtečku
2. otazník v závorce
3. tři tečky v závorkách
4. závorky

Je-li ve větě přímá řeč, která je ukončena, a tudíž ohraničena uvozovkami, tečka se píše

1. nikam
2. před i za uvozovky
3. před uvozovkami
4. za uvozovky