Indefinido vs. perfecto

Minulý týden jsem byl ve vídni. Přijel jsem tam, pobyl jsem tam, odjel jsem a už tam nejsem. Fakt, že jsem tam byl, už je ukončený a neplatí. Stalo se to minulý týden, a ten už je taky za námi.

Nikdy jsem ve Vídni nebyl. Nikdy v minulosti, a ani nyní tam nejsem. Zde je spojitost minulosti s přítomností. Dané tvrzení se ještě stále může změnit, je možné, že tam pojedu příští rok. Ale doposud, od mého narození v minulosti až po současný okamžik, kdy toto oznamuji, jsem tam nebyl.

Loni je tam, tehdy, je to minulost a letos už je nová kapitola, použijeme pomůcku TAM.

Letos, současný rok stále probíhá, proto není ukončen, je to ZDE, stále v mé přítomnosti. Použijeme předpřítomný čas. Oženil jsem se sice před přítomností – již dříve, ale tento rok stále trvá – přítomnost.

Protože stále mluvíme o tomto měsíci, který stále trvá, používáme předpřítomný čas. Je to ZDE. NYNÍ

Mluvíme o předešlém měsíci, který už není, je TAM, TEHDY, takže indefinido.

Řekněme, že je 12:00 v poledne. Petr tu byl a mluvil se mnou před deseti minutami a odešel před pěti. Situaci stále vnímáme jako téměř současnou, tak nedávnou, že se nedá považovat za minulost. Mluvil jsem s ním sice před deseti minutami, ale těch deset minut snad není tolik, aby to mohlo být vnímáno jako minulost, spojujeme si to stále s přítomností, protože to je jen okamžik. Stalo se to ZDE. NYNÍ.

Může se jednat o situaci, kdy jsme s Petrem mluvili, např. před půl hodinou a odešel, už je to dvacet pět minut, ale může se jednat i o situaci stejnou jako minulý příklad – je to pět minut co odešel a deset, co jsme s ním mluvili. Pro nás je ale daná situace ukončená. Stalo se to, mluvili jsme s ním, rozloučili se a je pryč. Deset minut je už dávná minulost a nevnímáme ho nebo nechceme v nějakém spojení s přítomností, spíše se soustřeďujeme na fakt, že už tu není, že odešel a tím to se stalo v minulosti. Použijeme minulý čas stalo se to TAM. TEHDY.

Od počátku tohoto týdne až doposud, čili i nyní, a tento týden stále trvá, není to ukončené. Proto předpřítomný čas.

Minulý čas nám napovídá, že se jedná o minulost, která je již ukončená – včera. Dnes je dnes a včera je již minulostí.

Můj manžel tam odjel tento rok. Toto léto a tento rok stále trvá,jedná se tedy o stále platný děj, on tam ještě stále je, čímž se zasahuje i do přítomnosti. NYNÍ. ZDE.

Odjel tam loni a letos už je jiný pojem. Loňský rok už pominul, dané konstatování již nemá žádnou platnost v přítomnosti.

Pablo Picasso je již mrtvý, proto i celý jeho život je věc minulosti. Narodil se, žil a umřel v minulosti.

Já, oproti minulému příkladu, jsem stále naživu, jinak bych tato slova nemohl napsat. Od mého narození v minulosti až sem (TADY, ZDE) stále nekouřím, použiji tedy předpřítomný čas, protože se jedná o věc přítomnou i předpřítomnou (nekouřil jsem)

Ta žena přišla v deset, před takovou chvílí, kterou nepovažujeme za minulost, ale stále za přítomnost, soustřeďujeme se na souvislost s přítomností, na to, že je stále zde

Žena přišla v deset a je to pro nás spíše delší doba, kterou považujeme za minulost. (TEHDY. TAM) někdy přišla. Soustřeďujeme se na spíše na samotný akt toho, že přišla a to už je za námi.

Je to moment co odešel. Ale my to vidíme spíše jako minulou událost, protože už tady není nebo protože i ten moment je pro nás věcí minulou.

Je to moment co odešel a pojíme si ho spíše s přítomností, protože takový okamžik co je pryč se nedá brát jako minulost.