Člen
V češtině takovýto jev nemáme, ale jiné jazyky, a nejenom španělština, ale i angličtina či němčina mají tzv. člen. Ten nám pomáhá určit , kolik toho o dané věci víme, zdali ji známe či neznáme, zdali konkretizujeme nebo zobecňujeme.
Členy dělíme na určité – definido a neurčité – indefinido (popřípadě nulové) a rozlišují se podle čísla (jednotné-množné) a rodu (mužský-ženský).
člen neurčitý | člen určitý | |||
---|---|---|---|---|
mužský rod | ženský rod | mužský rod | ženský rod | |
jednotné číslo | UN(O) amigo | UNA amiga | EL amigo | LA amiga |
množné číslo | UNOS amigos | UNAS amigas | LOS amigos | LAS amigas |
UN se používá před podstatnými jmény, stojí-li však samostatně, používáme tvaru UNO: Uno de mis amigos *1
Určitý člen mužského rodu EL se s předložkami A a DE spojuje na tvary AL a DEL Voy al supermercado. *2 Hablo del deporte. *3
Používání členu
Neurčitý člen
Neurčitého členu používáme tehdy, jestliže popisujeme nebo mluvíme o něčem, co je pro nás či pro jiné osoby, se kterými mluvíme blíže nespecifikované. Může to být buď jedna věc z několika, která není blíže přiblížena nebo o ní mluvíme poprvé.
Necesito un coche nuevo. No tengo ninguno. *4
Použijeme neurčitý člen, jelikož mluvíme o NĚJAKÉM,blíže neurčeném autě, jednom z mnoha. Může být jakékoli, nemáme na mysli jedno konkrétní.
Tengo una amiga inglesa. *5
Představme si situaci, kdy se bavíme se známým a dojde řeč na Anglii. Chceme se blýsknout a sdělíme, že známe-máme kamarádku z anglie. V takovém případě se o ní zmiňujeme poprvé a příjemnce našeho sdělení ji nezná. Použijeme tedy neurčitý člen.
Určitý člen
Určitý člen používáme v případech, kdy mluvíme o něčem, co je blíže specifikováno, co známe, co zná i člověk či lidé, se kterými hovoříme. Může to být věc, která je jedinečná (Slunce ve Sluneční soustavě), může to být věc,která nemá obdobu, může to být něco, co jsme již zmínili dříve.
Tengo el coche amarillo. *6
Určitý člen se zde použije proto, že víme o jakém autě mluvíme – je to mé auto, mé žluté auto, jedno konkrétní.
La amiga inglesa vive en Londres. *7
Protože jsme již zmínili, že máme nějakou anglickou kamarádku, dále použijeme určitý člen, protože už je daná kamarádka blíže určena a i přijemce sdělení ví,o které kamarádce je řeč – o té jedné, konkrétní, anglické.
Příklad
Představme si, že se bavíme s kamarádem ve škole. Na lavici leží tužky – zelená, červená, modrá a černá. Chceme kamarádovi sdělit, že jedna z nich je jeho. Hay un lápiz para tí. *8 Kamarád koukne na tužky, ale nebude vědět, která je pro něho, jen ví, že je to jedna z nich.
Když však na stole bude ležet jen jedna jediná tužka, pak bude jasné, že je pro něho. El lápiz es para tí. *9
Jiný příklad: Bavíme se s ním o tom, že jsme dostali tužku. Zmiňujeme daný fakt poprvé, proto použijeme neurčitý člen: He recibido un lápiz. *10 Kamarád si v duchu říká un lápiz, un lápiz, takových tužek může být mnoho, na stole leží přece čtyři, která to tedy je? My mu upřesníme, o jakou tužku se jedná, zmiňujeme tedy danou tužku znovu a použijeme určitý člen, protože mluvíme o té konkrétní tužce, o jaké již řeč byla: El lápiz es verde. *11 Kamarád už tedy ví, že ta tužka, kterou jsme dostali, je zelená.
A z jiného soudku: Jsme na konferenci, kde je mnoho cizinců. Hablo con un checo. *12 x Hablo con el cecho. *13 V první větě oznamujeme, že mluvíme s nějakým Čechem, že jich je na konferenci více a s jedním z nich vedeme dialog. Druhá věta s určitým členem dává najevo, že je na konferenci jen jeden jediný Čech, a s tím právě mluvíme.
Nulový člen
Podstatná jména bez členu používáme, jestliže nechceme upřesňovat nějakou věc nebo mluvíme o nespecifikovaném množství či nepočitatelných podstatných jménech:
Voy a comprar té y café *14
Čaj i káva jsou podstatná jména nepočitatelná, nepoužijeme tedy žádný člen.
Es mi profesor de guitarra. *15
Nepoužijeme člen, protože nemáme na mysli nějakou kytaru, i když máme svoji akustickou nebo on má elektroakustickou. Jde o to sdělit, že je to učitel kytary.
Příklad
Dejme si příklad, kde si ukážeme rozdílnost využití nulového, určitého a neurčitého členu:
Tenemos telefóno. *16
Jestliže nepoužijeme člen, dáváme najevo, že máme telefon, je jedno jaký, prostě máme komunikační prostředek.
Suena un telefóno. *17
Použijeme-li neurčitý člen, pak oznamujeme že zvoní nějaký telefon, například doma, kde jich máme víc. Zvoní jeden z nich.
Suena el teléfono. *18
S určitým členem chceme říci, že zvoní jeden konkrétní telefon, buď máme doma jeden jediný nebo zvoní ten, který například podle vyzvánění můžeme identifikovat.
Shrnutí
Jestliže mluvíme o NEKONKRÉTNÍM předmětu, nepoužíváme člen. Jestliže mluvíme o KONKRÉTNÍM předmětu, používáme buď člen neurčitý nebo určitý. Člen neurčitý použijeme, jestliže nemáme namysli něco specifického (potřebuji NĚJAKÉ auto) Člen neurčitý použijeme tehdy, jestliže popisujeme předmět mezi ostatními. (na stole leží tužky – nějaká je pro tebe) Člen neurčitý použijeme, jestliže se o dané věci zmiňujeme poprvé (mám bratra) Člen určitý použijeme, jestliže máme namysli jeden konkrétní předmět (mám telefon – je malý, dotykový a drahý) Člen určitý použijeme, jestliže se jedná o ojedinělý jev či situaci, kdy není možné daný jev zaměnit (na stole leží tužka – jediná) Člen určitý použijeme, jestliže mluvíme o něčem, co již zmíněno bylo (bratr je starší než já) Člen nulový – žádný použijeme tehdy, jestliže popisujeme nepočitatelná jména (káva, olej)
- Jeden z mých přátel
- Jdu do supermarketu
- Mluvím o sportu
- Potřebuji nové auto. Žádné nemám
- Mám anglickou kamarádku
- Mám žlutéauto
- Ta anglická kamarádka žije v Londýně
- Jedna tužka je pro tebe
- Ta tužka je pro tebe
- Dostal jsem tužku
- Ta tužka je zelená
- Mluvím s (nějakým) Čechem
- Mluvím s (tím) Čechem
- Koupím čaj a kávu
- To je můj lektor hry na kytaru
- Máme telefon
- Zvoní (nějaký) telefon
- Zvoní (ten) telefon