Maturitní zkouška ze španělského jazyka je připravována tak, aby byla v budoucnu srovnatelná s referenčními úrovněmi B1 a B2 mezinárodní škály jazykových úrovní.

Maturitní zkouškou ze španělského jazyka na základní úrovni obtížnosti jsou primárně ověřována všeobecná témata a dovednost žáka reagovat v běžných situacích. Nad rámec všeobecných témat a běžných situací je v ústní části maturitní zkoušky ponechán prostor pro specifická/odborná témata a specifické situace a dovednosti, které si škola stanovuje sama.

<h3>Základní úroveň obtížnosti</h3>
Dílčí zkouška	Váha	Dovednost/kom­petence	Vymezený čas
DIDAKTICKÝ TEST	50%	Poslech	35 min.
		Čtení a jazyková kompetence	60 min.
PÍSEMNÁ PRÁCE	25%	Písemný projev	60 min.
ÚSTNÍ ZKOUŠKA	25%	Ústní projev a interakce	15 min.

 

<h1> Části maturitní zkoušky</h1>

<h2> Didaktický test</h2>

V didaktickém testu žáci pracují postupně se dvěma samostatnými sadami testových materiálů. Každá sada obsahuje testový sešit a záznamový arch na zaznamenání odpovědí žáka. Na titulní straně každého testového sešitu je uvedeno, jak postupovat při práci s testovým sešitem a při řešení testových úloh, kam a jak zapisovat řešení, jaké bodování je použito, jaký je vymezený čas na řešení úloh, jaké pomůcky je povoleno používat během testování apod.

Poslech – testový sešit je rozdělen na čtyři části, které jsou uvedeny instrukcemi12 v českém jazyce. Žák má během poslechu vymezený čas na seznámení se s úlohami a řešení úloh. Během poslechu žák uslyší každou nahrávku dvakrát. Žák může do testového sešitu psát a dělat si poznámky. Odpovědi žák zapisuje do záznamového archu. Během testování není povoleno používat žádné pomůcky.

Žák dovede:

• rozpoznat téma
• pochopit hlavní myšlenku
• pochopit záměr/názor mluvčího
• postihnout hlavní body
• postihnout specifické informace
• porozumět orientačním pokynům
• porozumět jednoduchým technickým informacím k předmětům každodenní potřeby

Hodnocení
Principy hodnocení receptivní řečové dovednosti (poslech) vycházejí z typů úloh, které jsou do didaktického testu na základní úrovni obtížnosti zařazeny (uzavřené úlohy a otevřené úlohy se stručnou odpovědí). Za každou správně vyřešenou úlohu žák získá stanovený počet bodů (1–2 body). Za nesprávnou nebo neuvedenou odpověď se body neodečítají. U otevřených úloh není předmětem hodnocení pravopis, ale rozpoznatelný význam zapsané odpovědi.

Čtení a jazyková kompetence – testový sešit je rozdělen na pět částí, které jsou uvedeny instrukcemi v českém jazyce. Po instrukcích zpravidla následuje výchozí text a k němu se vztahující úlohy. Úlohy mohou být zařazeny před výchozím textem tehdy, pokud to vyžaduje ověřovaná dovednost (např. dovednost vyhledat a shromáždit informace z textu). Žák může do testového sešitu psát a dělat si poznámky. Odpovědi žák zapisuje do záznamového archu. Během testování není povoleno používat žádné pomůcky.

Čtení:

Žák dovede:

• pochopit hlavní myšlenku/rozpoznat hlavní závěry textu
• pochopit záměr a/nebo názor autora/vypravě­če/postav
• porozumět přáním a/nebo pocitům autora/vypravě­če/postav
• rozpoznat hlavní body
• porozumět popisu událostí
• porozumět výstavbě textu
• vyhledat specifické informace
• shromáždit specifické informace z různých částí textu
• shromáždit specifické informace z více krátkých textů
• porozumět jednoduchým návodům, předpisům, značením, nápisům, pokynům apod.
• odhadnout význam neznámých výrazů
• rozpoznat, zda text obsahuje relevantní informaci/-e

Hodnocení
Principy hodnocení receptivní řečové dovednosti (čtení) vycházejí z typů úloh, které jsou do didaktického testu na základní úrovni obtížnosti zařazeny (uzavřené úlohy). Za každou správně vyřešenou úlohu žák získá stanovený počet bodů (1–2 body). Za nesprávnou nebo neuvedenou odpověď se body neodečítají.

Jazyková kompetence:

• používat lexikální prostředky včetně vybrané frazeologie
• používat jazykové funkce
• používat gramatické prostředky
• používat základní pravidla o stavbě slov, vět a nadvětných celků (souvětí, odstavců atd.)
• používat zvukové prostředky

Hodnocení:
Principy hodnocení jazykové kompetence žáka vycházejí z charakteru požadavků na jednotlivé řečové dovednosti.

<h2> Písemná práce</h2>

Písemnou práci tvoří dvě části, které jsou uvedeny instrukcemi v českém jazyce a zadáním v jazyce českém nebo španělském. Délka požadovaného textu je dána slohovým útvarem a ověřovanými dovednostmi a je vždy v instrukcích vyjádřena povoleným rozsahem textu. Žák má možnost si dělat během testování poznámky a/nebo vypracovat koncept. Odpovědi žák zapisuje do záznamového archu. Během testování je povoleno používat slovníky, které neobsahují přílohu věnovanou písemnému projevu.

Žák dovede:

• popsat místo, cestu, věc, osobu, zážitek, událost, zkušenost, děj apod.
• popsat a/nebo představit sebe i druhé
• popsat pocity a reakce, např. libost/nelibost, souhlas/nesouhlas, překvapení, obavu
• vyjádřit názor/postoj a morální stanovisko, např. omluvu, lítost
• vyjádřit vlastní myšlenky
• vyjádřit úmysl, přání, žádost, prosbu, nabídku, pozvání, doporučení apod.
• zdůvodnit určité činnosti a/nebo skutečnosti
• vysvětlit problém a/nebo navrhnout řešení problému
• vysvětlit a/nebo zdůraznit, co považuje za důležité
• sdělit/ověřit si specifické informace a zprávy
• požádat o informace
• shrnout a/nebo využít předložené faktografické informace
• zeptat se na názor, postoj, pocity, problém apod.
• zodpovědět jednoduché dotazy

Hodnocení
Úroveň komunikativní kompetence pisatele je posuzována ve vztahu ke komunikačnímu záměru, tj. zda pisatel dokázal sdělit to, co sdělit měl, a s ohledem na posuzovanou úroveň, tj. jak pisatel sdělil to, co sdělit měl. Principy hodnocení písemné práce tedy nejsou založeny na prostém sčítání chyb, ale v prvé řadě na tom, zda pisatel dosáhl komunikačního záměru. Komunikační záměr je specifikován v zadání písemné práce a kvalita jeho splnění je posuzována prostřednictvím kritérií hodnocení. Kritéria hodnocení umožňují posuzovat písemný projev žáka z několika hledisek, respektive posuzovat odděleně různé charakteristické prvky písemného projevu žáka. Odděleně je posuzován obsah, organizace, slovní zásoba, mluvnice atd. Každému posuzovanému prvku písemné práce jsou přiděleny body, jejichž součet dává výsledné skóre. V následující tabulce je uvedeno, co vše může být hodnoceno. Podle povahy zadání mohou, ale nemusí být použity všechny položky z tabulky, např. u vzkazu nebudou hodnoceny formální náležitosti textu.

Zadání/Obsah

• adekvátnost vzhledem k zadání, jednoznačnost sdělení, věcná správnost
• dodržení tématu/stylu apod.
• formální náležitosti požadovaného typu textu
• rozsah, relevantnost a srozumitelnost myšlenek a/nebo informací
• vzájemná vyváženost myšlenek a/nebo informací
• dodržení požadované délky textu

  Formální a obsahová koherence

• logická uspořádanost myšlenek a/nebo informací
• rozsah a přesnost prostředků textové návaznosti
• členění textu

  Jazykové prostředky, jazykové funkce

• přesnost a vliv na srozumitelnost sdělení
• pravopis
• rozsah jazykových prostředků/ja­zykových funkcí
• účinek sdělení na příjemce

  Hodnocení písemného projevu žáka se řídí závaznými kritérii hodnocení a doporučeními v metodických

  pokynech pro hodnotitele písemných prací.

<h2> Ústní zkouška</h2>

Samotná ústní zkouška trvá 15 minut. Před zahájením ústní zkoušky má každý žák 15 minut na přípravu. Žák má možnost si během přípravy vypracovat poznámky a poté je při ústní zkoušce používat. Během přípravy na ústní zkoušku je povoleno používat slovníky. Při přípravě i v průběhu zkoušení žák pracuje s pracovním listem, který konkretizuje zadání ústní zkoušky. Pracovní list má pro všechna zadání jednotnou strukturu (počet částí zkoušky, čas vymezený na jednotlivé části zkoušky apod.).

Pracovní list je tvořen čtyřmi částmi:

1. část – Motivační úvod a reakce žáka na otázky zkoušející/-ho; otázky se týkají všeobecných témat.
2. část – Samostatný ústní projev žáka s využitím osnovy a stimulu/-ů (např. fotografie, mapka).
3. část – Samostatný ústní projev nebo ústní interakce s ohledem na specifické/odborné téma, které si stanovuje sama škola.
4. část – Ústní interakce mezi žákem a zkoušející/-m v rámci běžných komunikačních situací.

 

1.-3. část:

Žák dovede:

• popsat místo, cestu, věc, osobu, činnost, událost, zkušenost apod.
• popsat a/nebo představit sebe i druhé
• poskytnout nekomplikované informace a s omezenou přesností složitější informace
• uvést podrobnosti
• porovnat různé alternativy
• shrnout informace
• rozvinout argumentaci
• vyjádřit myšlenky, přesvědčení, pocity, sny, naděje apod.
• vyjádřit názor např. na pořad, událost
• postihnout dostatečně přesně podstatu myšlenky nebo problému
• vyjádřit souhlas/nesouhlas s jednáním apod.
• vysvětlit své názory, reakce, plány a jednání a stručně je zdůvodnit
• vysvětlit a/nebo zdůraznit, co považuje za důležité
• vysvětlit, proč něco představuje problém
• požádat o ujištění, že výraz, který užil, je správný

4. část – interakce:

• zjistit, předat, ověřit si a potvrdit nekomplikované informace
• udílet podrobné orientační pokyny a požádat o ně
• zahájit, udržovat a ukončit jednoduchý rozhovor a do určité míry se chopit v rozhovoru iniciativy
• vyzvat partnera v komunikaci, aby vyjádřil svůj názor
• stručně komentovat a posoudit názor
• reagovat na vyjádřené pocity
• diskutovat o problému (např. vysvětlit problém, navrhnout řešení problému)
• rozvinout argumentaci
• shrnout, kam diskuse dospěla
• srovnat, posoudit a diskutovat alternativní řešení problému (např. kam se má jít/co se má dělat)
• zodpovědět běžné dotazy
• zodpovědět otázky týkající se podrobností
• zopakovat část toho, co partner v komunikaci řekl, aby se ujistil, že si vzájemně rozumí
• požádat o zopakování, objasnění nebo rozvedení toho, co bylo právě řečeno
• požádat o ujištění, že výraz, který užil, je správný

 

Hodnocení
Úroveň komunikativní kompetence žáka je posuzována ve vztahu ke komunikačnímu záměru, tj. zda žák dokázal sdělit to, co sdělit měl, a s ohledem na posuzovanou úroveň, tj. jak žák sdělil to, co sdělit měl. Principy hodnocení ústního projevu žáka tedy nejsou založeny na pouhém sledování chyb, ale v prvé řadě na tom, zda žák dosáhl komunikačního záměru. Komunikační záměr je specifikován v zadání každé části ústní zkoušky a kvalita jeho splnění je posuzována prostřednictvím kritérií hodnocení. Kritéria hodnocení umožňují posuzovat ústní projev žáka z několika hledisek, respektive posuzovat odděleně různé charakteristické prvky ústního projevu. V rámci ústního projevu žáka se podle povahy zadání v jednotlivých částech ústní zkoušky hodnotí:

Zadání

• adekvátnost vzhledem k zadání, jednoznačnost sdělení, věcná správnost odpovědi
• dodržení tématu/stylu apod.
• rozsah, relevantnost a srozumitelnost myšlenek a/nebo informací
• vzájemná vyváženost myšlenek a/nebo informací

  Jazykové prostředky přesnost jazykových prostředků a vliv na srozumitelnost sdělení

• rozsah jazykových prostředků
• účinek sdělení na příjemce

  Jazykové funkce

• rozsah a přesnost

Formální a obsahová koherence

• logická uspořádanost myšlenek a/nebo informací
• rozsah a přesnost prostředků textové návaznosti
• plynulost (tempo, plánování, váhání, autokorekce apod.)
• strukturovanost, délka úseků promluvy apod.

  Interaktivní dovednosti

• ovládání interaktivních strategií
• míra závislosti na partnerovi v komunikaci, přístup k partnerovi vkomunikaci

  Zvuková stránka jazyka

• srozumitelnost, výslovnost, intonace, vázání slov apod.

Hodnocení ústního projevu žáka se řídí závaznými kritérii hodnocení a doporučeními v metodických
pokynech pro hodnotitele a zkoušející.

 

Pro náhled do celého katalogu o základní (i vyšší) maturitní zkoušce ze španělského jazyka, navštivte, prosím, stránky NOVÁ MATURITA.