Ukazovací zájmena
Budeme pracovat se třemi ukazovacími zájmeny, z nichž každé označuje jinak vzdálenou věc.
tento, tato | ten, ta | tamten, tamta | |
---|---|---|---|
mužský rod | ESTE | ESE | AQUEL |
ženský rod | ESTA | ESA | AQUELLA |
tito, tyto | ti, ty | tamti, tamty | |
---|---|---|---|
mužský rod | ESTOS | ESOS | AQUELLOS |
ženský rod | ESTAS | ESAS | AQUELLAS |
Jak z tabulky vyplývá, bude se ESTE, ESTA používat pro předměty či osoby nejblíže mluvšímu, a AQUEL, AQUELLA pro předměty jemu nejvzdálenější. Pro lepší pochopení bychom si tento rozdíl mohli vysvětlit na následujícím obrázku.
Bude nás zajímat například pravá strana ulice. Jsou v ní tři domy a každý z nich je nám vzdálen jinak. Pokud chceme nějaký z nich vybrat, nemusíme požívat slovesa být k popsání jeho umístění, postačí nám ukazovací zájmena:
Esta casa a la derecha es amarilla.
Esa casa a la derecha es roja.
Aquella casa a la derecha es naranja.
Ukazovací zájmena stojí vždy před podstatným jménem a shodují se s ním v rodě a čísle. V případě, že jsou osamostatněná, mají graficky značený přízvuk:
Esta casa a la derecha es amarilla, ésa es roja y aquélla es naranja.
Ukazovacích zájmen můžeme použít i v případě, kdy se odkazujeme na nějaké věci v našem projevu, i zde dodržujeme jejich pořadí (vzdálenost):
Tengo dos casas; una es roja y otra amarilla. Ésta está a la izquierda y aquélla a la derecha.
ésta está a la izquierda - ésta proto, že mluvíme o tom domě, který je blíž této větě, čili ten druhý, ten žlutý, o tom červeném jsme se zmiňovali dříve, proto je poslední větě vzdálen více, bude tam aquélla.
Těchto ukazovacích zájmen se užívá i v případech, kde je české "toto":
Ésta es mi mujer. Éste es mi hombre.
Zájmeno se musí shodovat s předmětem, ke kterému se vztahuje: esta mujer, este hombre.
Existují i ukazovací zájmena středního rodu: esto, eso, aquello. O nich je vedena samostatná kapitola.