Slova dle přízvuku

Pro tento článek je potřeba znát základní pravidla o umístění přízvuku ve španělských slovech, více se dočtete zde.

Tilde

Na samém začátku tohoto článku si jen řekněme, jak se ve španělštině říká "čárce" nad písmenem - tilde.

Tilde ovšem také může znamenat vlnovku nad písmenem N, někdy též známou jako virgulilla.

Agudas

Jsou slova, která mají přízvučnou poslední slabiku (última).

• U slov končících na souhlásku mimo -N a -S není potřeba přízvuk značit, protože je na poslední slabice přirozeně
  hablador, cerrar, hidalguez
• U slov,která končí na -N, -S nebo samohlásku přízvuk označit musíme
  francés, dominó, avión, Canadá
• Jednoslabičná slova se považují za agudas, přízvuk se nad nimi neznačí
  ver, ir, vi, fui
• Pokud by došlo k nedorozumění, pak je potřeba přízvuk označit
  de x dé , el x él , mas x más
• U slov zakončených na -S nebo -N, kterým předchází jiná souhláska (zpravidla cizí slova)
  robots, ballets
• Písmeno Y je polosamohláska (zvuková interpretace je ve španělštině j nebo ɪ), na konci slov považuje za souhlásku, tzn. že u agudas se přízvuk neoznačí
  Paraguay, estoy, convoy, jersey

Llanas (graves)

Llanas , respektive graves, jsou slova, která mají přízvuk na předposlední slabice (penúltima).

• U slov zakončených na -N, -S nebo samohlásku se přízvuk neznačí, je přirozeně na předposlední slabice
  gato, aviones, hablando
• U slov zakončených na souhlásku mimo -N, -S je potřeba přízvuk značit
  álbum, azúcar, árbol

Esdrújulas

Esdrújulas je stežejní název pro slova, která mají přízvuk na třetí slabice od konce (antepenúltima)

• gramática, numérico, tacómetro, fanático
• U těchto slov se přízvuk označuje VŽDY, neboť přirozeně může být jen na prvních dvou od konce, na třetí už ne.

Sobresdrújulas (Sobreesdrújulas)

Hierarchicky budou sobresdrújulas slova, která mají přízvuk na čtvrté (a vyšší) slabice od konce, není to už moc obvyklé a zpravidla se s tím setkáte u sloves obohacených o zájmena:

• dábaselo, hiciéramoslo, permítaseme
• U sobresdrújulas se opět VŽDY označuje přízvuk.

Hiato

Hiát je výslovnost dvou sousedních samohlásek, které netvoří dvojhlásku, naopak obě tvoří samostatnou slabiku, tedy celkem dvě slabiky. Tento jev je doprovázen označováním, resp. neoznačováním přízvuku, dle základních pravidel.
teatro, baúl, geólogo, león, país, rió, flúor
teatro - /te a tro/
baúl - /ba ul/

Je-li u hiátu přízvučná slabá samohláska (u, i), pak nám grafický přízvuk neoznačuje pouze znělost, ale také slabiku tam, kde by normálně nebyla:
baúl - bez přízvuku by slovo bylo jednoslabičné: baul /baul/
país - bez přízvuku by bylo slovo jednoslabičné: pais /pais/

Tilde zde neoznačuje jen přízvučnou slabiku, ale také rozdělení slova na slabiky tam, kde by za normálních pravidel žádné nevznikaly.

Diptongos y Triptongos

Dvojhlásky a trojhlásky se pochopitelně považují za jediný vokál, to znamená, že například ái, iái, ad. je považováno za jednu samohlásku. Přízvuk se pak značí na silných samohláskách (a-e-o), ovšem jeho umístění se drží základních pravidel:

despreciáis /des pre 'θiais/, habláis /a 'βlajs/, huésped /w 'espeð/, acuático /a 'kwa ti ko/

U dvojhlásek typu UI nebo IU se přízvuk označuje nad druhou samohláskou:

concluí, maroquí, casuística