<h1>Přízvuk</h1>
V češtině jsme zvyklí mít přízvuk na první slabice, ve
španělštině je tomu ale jinak a slova můžou mít přízvuk kdekoliv. Slova
mohou být jednoslabičná, dvojslabičná, troj a víceslabičná.
Přízvuk se značí apostrofem ' a je-li na první slabice,
neoznačuje se.
1) Slova končící na souhlásku (s výjimkou n, s) mají přízvuk na poslední slabice:
calidad /ka li 'ðað/
doctor /dok 'tor/
ordenador /or ðe na 'ðor/
reloj /re 'lox/
control /kon 'trol/
andaluz /an da 'luθ/
2) Slova končící na samohlásku a n, s mají přízvuk na
předposlední slabice:
Tato skupina je nejpočetnější
trabajo /tra 'βa xo/
chico /tʃi ko/
hombre /om bre/
hablamos /a β'la mos/
francesa /fran 'θe sa/
mapa /ma pa/
3) Pokud mají přízvuk jinde, značí se graficky
(tzv. tilde):
Nepleťme si proto TILDE nad písmenem s českou čárkou označující délku
samohlásky!
gramática /gra 'ma ti ka/
médico /me ði ko/
rápido /ra pi ðo/
coméntaselo /ko 'men ta se lo/
To samé platí i o slovech, která by jinak patřila do skupin 1 a 2:
árbol /ar βol/
azúcar /a 'θu kar/
salón /sa 'lon/
lápiz /la piθ/
avión /a β'jon/
catalán /ka ta 'lan/
difícil /di 'fi θil/
Jednoslabičná slova se graficky nijak neoznačují,
con, de, para
haz, ven, di,
ser, ver, sal, sol
nejedná -li se o takové slovo, které by mělo jiný význam.:
te x té *1
mas x más *2
mi x mí *3
To platí i pro víceslabičná slova:
solo x sólo *4
como x cómo *5
- osobní zájmeno “tebe, tě” x čaj
- ale, avšak x více
- přivlastňovací zájmeno “můj, moje” x osobní zájmeno “mne, mně”
- sám, samotný x jen, pouze
- srovnávací “jako” x tázací “jak”