Doba, kdy jsem byl malý měla nějaký průběh, trvala delší dobu, stejně jako fakt, že jsem chodil na pláž, chodil jsem tam opakovaně, mnohokrát.

Téměř vždy – dlouhotrvající děj, okolnost, proto imperfektum.

Včera nám napovídá, že daný jev je ukončen, proto minulý čas jednoduchý. Jinak bychom mohli danou větu chápat tak, že se jedná o jednorázový děj.

Asi se něco stalo a v této větě říkáme, že matka byla se mnou. V tu jednu danou chvíli, v ten okamžik, Nikoli stále.

Otec, který sledoval televizi je okolnost. Je to pozadí, na kterém se budou dít další události. Je to film, který běží. Otec v něm sleduje televizi, třeba deset minut. V tom přijde matka. V jeden okamžik přijde a je doma. Tento jev je událost, minulý čas jednoduchý, je to fotka udělaná z filmu. Stejně tak bychom mohli větu rozšiřovat dál:

Film, který běží – souminulý čas – popisuje okolnost, čili: OTEC SLEDUJE TELEVIZI. Po celou tu dobu, co sleduje televizi, se odehrálo několik událostí – matka přišla, pak ho políbila, pak uvařila večeři a pak se osprchovala. Jsou to čtyři záběry z filmu, čtyři fotografie vybrané z celého probíhajícího snímku.

Tato věta obsahuje dva pomyslné filmy. Jeden je otec, který sleduje televizi, delší, dlouhou dobu na ni kouká. A po celou tu dobu, co ji sleduje, vaří má matka večeři. Jedná se o dvě okolnosti, o dva filmové snímky, které se odehrávají současně.

Matka se sprchovala – jedná se o okolnost, delší dobu probíhající děj, v kterém se stane událost, jednorázový jev – přijde můj otec.

Dvě jednorázové události. Nejedná se o žádnou okolnost, jedná se o dvě fotky, na každé něco jiného, které se mohly odehrát ve stejnou chvíli nebo i po sobě. Nejprve matka dovařila večeři, vypnula sporák a pak přišel otec, otevřel dveře , zavřel je a byl doma.

Říkáte si, že je zde špatně použitý čas? Měl by zde být minulý jednoduchý, vždyť je zde včera! Ale není to tak docela pravda. Tato věta nám vypovídá o okolnosti, že včera v pět hodin jsem ještě studoval. Samotný proces studia byl dlouhý, začal jsem možná už dopoledne a pokračoval jsem možná až do půlnoci, nevíme kdy jsem skončil, proto není tento děj jasně ohraničený. Je to náš pomyslný film, kde se odehrává po celou dobu proces učení. Koukněme se, jak by to vypadalo s oním minulým časem jednoduchým:

Minulý ča jednoduchý zde použijeme proto, že daný děj už skončil. Včera jsem se učil, libovolně dlouho, aleskončil jsem v osm. Pak už jsem se neučil, takže se jedná o událost, která je zakončena. Jednalo by se o fotografii vystřiženou z filmu, na které zavírám učebnici a vstávám od stolu. Jediný okamžik, jednorázová událost, kdy jsem skončil s učením.

Kde ten pes asi byl? Po užijeme-li BAJABA – scházel jsem, pak byl pes asi někde na schodech, třeba uprostřed schodiště tam někde seděl. Na pozadí se odehrává film, ve kterém scházím schody a v tom se stane jednorázová událost, vystřihnutá fotografie okamžiku, ve kterém spatřím psa. (Extrémnější situací může být ta,kdy pes je pod schodištěm na podlaze a my si ho všimneme, ale podstatné je, že přitom stále scházíme schody!)

Jak sami vidíte, používáme v češtině vid dokonavý narozdíl od nedokonavého (scházel jsem) v první větě. Zde se jedná o dvě po sobě jdoucí události, dvě fotografie. Na jedné jsem já, když stojím pod schody v přízemí. Na druhé jsem opět já, jak koukám na psa, kterého jsem si nyní všimnul. Nejdříve jsem sešel schody (v jediném okamžiku) a posléze jsem si všimnul psa (v jediném okamžiku).

Ačkoliv obě věty informují o tom, že se Petr koupal v řece, věta první říká, že se koupal ve tři hodiny. Nevíme jak dlouho se koupal, nemáme daný děj nijak ohraničený a měli bychom ho chápat jako okolnost. Druhá věta už je velmi přesná – přišel, vlazl do vody, kde byl půl hodiny a vylezl. U první věty máme filmovou pásku, na které se Petr koupe, jsou tři hodiny a pořád se koupe, předtím i potom. U druhé věty máme fotografii, která má začátek v určitý čas a půl hodiny poté končí, protože se Petr už nekoupe.

Popisujeme-li objekty, věci, lidi, zvířata, pak použijeme imperfektum, protože se nejedná o něco ohraničeného. Fakt, že Marie byla včera překrásná neplatil jen v okamžik, kdy jsme to o ní řekli, ale byla překrásná od chvíle, předtím i potom. Naproti tomu procesy popisujeme s minulým časem jednoduchám, protože mají svůj konec – párty byla skvělá, ale skončila a nepokračuje. První větu můžeme vidět jako film, který neustále běžel a měl stálou platnost, je na něm Marie a je stále velmi krásná. Párty je sled fotek, kterémohou dohromady sice tvořit film, ale je ukončený. Poslední fotografie bude ukončení párty.

V této větě jsme potkali Marka ještě na ulici, mimo dům.

V této větě jsme potkali Marka doma. Vrátili jsme se domů, byli jsme uvnitř a pak ho potkali. Dvě jednotlivé fotografie, dvě jednotlivé události.

V průběhu doby, kdy jsem pil kávu, je to okolnost, odehrává se na pozadí, dlouhý film, který běží. Telefon je událost, která se stane v jednom okamžiku. Telefon zazvonil právě když jsem pil kávu.

Dvě události, které se staly po sobě. Nejdříve jedna fotografie, na níž dopíjím kávu, poté další, kde zvoní telefon.

Dva filmy, které se odehrávají ve stejnou dobu. Na jednom popíjím kávu, tento děj neustále probíhá a na druhém zvoní telefon, současně s mým popíjením.

Jedná se o proces, složený z mnoha událostí. Pro popisy používáme indefinido. (Už třeba jen proto, že první den v práci byl jeden a další už není, daný děj je tedy ukončený.)

Jedná se o popis objektu, v tomto případě osoby, kde se předpokládá neohraničený a neukončený průběh, čili žena byla a asi i je stále krásná. Pro popisy objektů používáme imperfecto.

V první větě se jedná o jednorázovou událost, která je ohraničena. Byl jsem tam jednou a víc nic. Konec. Druhá věta nám podává informaci o opakovaném ději, stávalo se to mnohokrát, proto souminulý čas.