Španělská abeceda má v podstatě stejná písmena jako my. Nemá háčky ani čárky. Některá písmena se ale čtou jinak než u nás.
<center>ABECEDARIO</center> | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
A | B | C | D | E | F | G |
a | be | ce | de | e | efe | ge |
/a/ | /βe/ | /θe/ | /de/ | /e/ | /efe/ | /xe/ |
H | I | J | K | L | M | N |
hache | i (latina) | jota | ka | ele | eme | ene |
/atʃe/ | /i/ | /xota/ | /ka/ | /ele/ | /eme/ | /ene/ |
Ñ | O | P | Q | R | S | T |
eñe | o | pe | cu | ere | ese | te |
/eŋe/ | /o/ | /pe/ | /ku/ | /ere/ | /ese/ | /te/ |
U | V | W | X | Y | Z | |
u | uve | uve doble | equis | i griega/ye | zeta | |
/u/ | /uβe/ | /uβe doβle/ | /ekis/ | /ʎe/ | /θeta/ |
<h3>CH</h3> | <h3>LL</h3> |
che | elle |
/tʃe/ | /eʎe/ |
Tato dvě “písmena” byla za součást abecedy dříve považována. Nyní se jedná o spojení dvou znaků.
Výslovnost jednotlivých písmen abecedy si můžete poslechnout zde:
<h1> Samohlásky</h1>
<h2>A E I O U</h2>
Samohlásek je pět a jsou přibližně stejné jako v češtině.
<h1> Souhlásky</h1>
B *
Pokud stojí na začátku věty, celku či za M a N, vyslovuje se jako naše české B /b/
Jestliže stojí uprostřed slova či na jeho začátku ale uprostřed větného celku, pak výslovnost koliduje mezi B a V. Jako bychom chtěli vyslovit B ale nedovřeli ústa úplně. /β/
C *
Vyskytuje-li se před písmeny E a I, pak se vyslovuje přibližně jako anglické TH, ale jazyk vyplňuje prostor mezi zuby /θ/
Před písmeny A, O, U a souhlásami, dále na konci slova se vyslovujejako české K. /k/
*
Vyslovuje se jako české D, ale čím dále je od začátku slova, tím je redukovanější. /d/ → /ð/
Vyskytuje-li se před i (di), čte se tvrdě!
F *
Výslovnost tohoto písmena je shodná s českou. /f/
*
Na konci slova, před souhláskou a A, O, U se vyslovuje jako české G. /g/
Před E a I se vyslovuje jako české CH. /x/
Zvláštní podmínky nastávají v těchto případech:
GUE a GUI se vyslovuje jako “GE” a “GI” /ge/ /gi/
GÜE a GÜI se vyslovuje jako “GUE” a “GUI” /gue/ /gui/
- Güell /'gueʎ/ ,
Güiria /'gwirja/
H
*
Písmeno H je ve španělštině němé a nevyslovuje se. /////
*
J se vyslovuje jako české CH. /x/
*
Vyslovuje se jako české. /k/
- kumis /'kumis/ ,
Kansas /'kansas/
L
*
Vyslovuje se jako české. /l////
*
Vyslovuje se jako české. /m/
*
Vyslovuje se jako české N.
- Granada /gra'naða/ 7–1332148608-granada.mp3, León /le'on/ 7–1332147740-leon.mp3
Pokud stojí před B a V, vyslovuje se jako M. /n/ /m/
- tranvía /tram'bia/ ,
convención /komben'θjon/
Výslovnost NI je tvrdá – “ny”
Ñ
*
Vyslovuje se jako české Ň. /ŋ/
*
Vyslovuje se jako české. /p/
*
Nalezneme ho pouze ve spojení s E: QUE a QUI, ve kterém se vyslovuje jako K. /ke/ /ki/
- Querétaro /ke'retaro/ ,
Quito /'kito/
R
*
Jestliže je R na počátku slova či následuje po L, N, R a S, vyslovuje se mnohem výrazněji než české R, více kmitá. /r/
Následuje-li po jiných písmenech, apk je výslovnost naopak méně výraznější než v češtině. /r/
*
Vyslovuje se jako české, často je šišlavé. /s/
*
Vyslovuje se jako české. /t/
- Toledo /to'leðo/ , Tarragona /tara'gona/
Výslovnost měkého I je tvrdá! TI se vyslovuje “ty”
V *
Výslovnost je stejná jako u písmene B.
Pokud stojí na začátku věty, celku či před M a N vyslovuje se jako naše české B /b/
Jestliže stojí uprostřed slova či na jeho začátku ale uprostřed větného celku, pak výslovnost koliduje mezi B a V. Jako bychom chtěli vyslovit B ale nedovřeli ústa úplně. /β/
- Huelva /we'lβa/ ,
Ávila /aβila/
W
*
Vyskytuje se pouze v cizích slovech avýslovnost je stejná jako u české v. Může se vyslovovat i jako anglické W. /v/ /w/
- wolfram /wol'fram/ ,
wiski /'wiski/
X
*
Vyslovuje se jako české X, někdy je redukováno až na S. /ks/ s//
- Guadix /gwa'ðiks/ , texto /'teksto/ /'testo/
Ve stařších slovech se může vyslovovat jako české CH. /x/
- Oaxaca /oa'xaka/ ,
México /mexiko/
Y
*
Samostatně či na konci slova se vyslovuje jako české I. /i/
- Monterrey /monte'rei/ , Castilla y León /kas'tiʎa i le'on/
Na počátku či uprostřed slova výslovnost koliduje mezi J a LL (jazyk se opírá o dolní řezáky a plochou hřbetu se tiskne k hornímu patru) /ʎ/
- Yucatán /juka'tan/ , Mayo /'majo/
Z *
Vyskytujese většinou před písmeny A, O a U a vyslovuje se přibližně jako anglické TH. Snažíme se vyslovit písmeno C a máme přitom jazyk mezi zuby. /θ/
**
Dříve bylo součástí abecedy, nyní je považováno za spojení dvo písmen.Výslovnost je jako české Č /tʃ/
- Chihuahua /tʃi'wawa/ ,
Machu Picchu /'matʃu 'piktʃu/
LL
**
Dříve bylo považováno za písmeno abecedy, nyní se jená o spojení dvou písmen. Výslovnost koliduje mezi českým j, slovenským měkým l a hláskou, kdy se jazyk opírá o dolní řezáky a plochou hřbetu se tiskne k hornímu patru. /ʎ/
Vázání slov
Pokud známe pravidla výslovnosti, můžeme správně určovat i jejich změny. Nejvýznamnější rozdíl nastává u písmen B a V:
Je rozdíl mezi situací, kdy vyslovíme samostatně “veo” vidím a Barcelona
veo – /beo/
Barcelona – /barθe'lona/
- obě písmena se nacházejí na počátku slova, výslovnost je tedy /b/ .
Jak již bylo řečeno, tato písmena se vyslovují jako /β/ , nacházejí-li se uprostřed slova či celku. To je situace, kdy se na sebe slová váží:
Veo Barcelona – /beoaβarθe'lona/ *1
Výslovnost B ve slově Barcelona se změnilo, protože se nyní nachází uprostřed celku.
Podobná situace je třeba u písmene d:
de – /de/ *2
Voy de Barcelona – /'boɪ ðe βarθe'lona/
Písmeno d se v předložce čte /d/ , protože je v samostatném postavení. Jakmile je ale součástí celku a není na počátku, pak je jeho výslovnost oslabena, jako by d bylo uprostřed slova – /ð/
- Vidím Barcelonu
- z, od