Interpunkce

Ve španělštině se interpunkční znaménka používají většinou stejně jako u nás. Jediným závažným problémem by mohla být čárka.

Dvojtečka :

Klade se za stejných okolností jako v češtině, krom toho ještě navíc v dopisech po oslovení.

Queridísima madre:
Yo te no vio....

Jak si můžete všimnout, na dalším řádku začíná po dvojtečce věta velkým písmenem.

Otazník ¿ ? a vyřičník ¡ !

Od češtiny se výrazně liší jan tím, že kromě našeho českého znaménka na konci věty je i obrácené znaménko na začátku věty nebo na začátku části, která uvozuje otázku či rozkaz nebo zvolání.

¡Hola, Juan!

¡Trabaje rápido!

¿Qué hora es?

¿Hola, Juan, Qué hora es?

Uvozovky " " , ' ' , >> <<

Ve španělstině jsou tři druhy uvozovek a všechny mají stejný význam a funkci. Užívají se stejně jako v češtině - v citátech, příslovích, u výroků, zdůraznění,...

• Od češtiny se ale liší tím, že se obvykle nepoužívají u přímé řeči, která je uvozena pomlčkou.
  -Hola, juan! ¿Como estás?
  -Bien, ¿Y tú?
• Pokud ovšem postava mluví či přemýšlí sama k sobě, čili její myšlenky a slova nejsou vyřčená, dáváme takové myšlenky do uvozovek.
  "Ella es muy bonita", se apercata Juan.

Středník ;

Středník může být často nahrazován jiným interpunkčním zneménkem. Záleží spíše na člověku, jestli chce raději použít středník nebo čárku, popřípadě tečku.

• Středníkem oddělujeme věty, které spolu úzce souvisejí. Můžeme ho nahradit tečkou.
  Ahora voy a cenar; tengo hambre.
• Před spojkami nebo celými větami odporovacími, přípustkovými, důsledkovými se často vyskytuje středník. Může být nahrazen čárkou.
  Comé ante la media hora; sin embargo, tengo siempre mucha hambre.
• Středník odděluje větší významové celky, obvykle je jakýmsi nadstupňem čárek.

Čárka ,

I čárka je ve většině případů shodně využívaná jako v češtině.

• Oddělujeme tak oslovení
  Hola, Juan.
• Vsuvky, přístavky, volné přívlastky, citoslovce, vložené věty
  Ay, Qué has hecho?
  El avión, un movilización de lujo, ...
• Před QUE ve významu ŽE, ABY, NEŽ se NEPÍŠE
  Dije que no era verdad.
• V neúplné větě tak nahrazuje sloveso
  Mi coche es amarillo; el tío, azul.
• Několikanásobné větné členy a souvětí
  Es un hombre inteligente, guapo, amable y viejo.
• Ve vztažných větách se může vypustit jen tam, kde by to nezměnilo smysl vět (zpravidla u vložených vět nelze)
  Es un hombre que us muy simpático.
  Su mujer, que está al lado de José, es también muy simpática.
• Před Y, O, NI v případě, že se jednotlivé části liší významem
  Comió un almuerzo, bebió una cerveza, pagué, y se sintió contento.
• Po jistých výrazech, např. sin embargo, además, en fin, generalmente
  Yo, sin embargo, voy a comer.
• Po příslovečných určeních na počátku věty
  El 11 de abril de 1990, se nació Marco.
• V dopisech - v úvodu po určení místa a před datem
  Pardubice, 9 de abril
• V dopisech - odděluje ulici od čísla popisného
  Calle de Colón, 158