Interpunkce ve španělštině

Pro zápis jednotlivých znamének platí vesměs stejná pravidla, která máme i v českém jazyce. Znaky se píší bezprostředně za slovem a mezi dalším následujícím je mezera.

• Me llamo Marco. ^*1
• Hipertensión: El asesino silencioso.  ^*2
• Tráeme manzanas, peras y melocotones.  ^*3

Kuriozitou, kterou má španělština, jsou podvojné znaky u otazníku a vykřičníku. Jedná se též i o uvozovky nebo závorky. Ty se píší nejenom na konci, ale také na začátku výroku či celku a jsou převrácená vzhůru nohama. Daný výrok či celek úzce obklopují z obou stran a s ostatními celky jsou oddělené mezerou.:

• Suelo levantar la copa antes de grito “¡Salud!”  ^*4
• Perdón, ¿Qué hora es?  ^*5
• En España hay varias comunidades autonómas, por ejemplo Valencia (cap. Valencia), Murcia (Extremadura), Andalucia (Sevilla), etc.  ^*6

Tečka

Tečka se užívá obdobně jako v češtině – ukončuje větu či souvětí. Může také rozdělovat několik výroků pro větší přehlednost:

• La pandemia elevó la pobreza. Aumenta el número de muertos.  ^*7

V případě kombinace s jinými interpunkčními znaky (závorky, uvozovky) se tečka píše až ZA těmito znaky:

• Y de repente me dijo: “Quiero a Amanda”.  ^*8

Dvojtečka

I dvojtečka má stejná pravidla užívání jako v češtině.

Předchází výčtu, uvozují citace, spojují věty bez využití spojky nebo například spojuje věty bez potřeby jejich rozdělení tečkou

• Mi abuelo tiene tres hermanos: Amanda, Carlos y Sanchez.  ^*9
• Un problema occurió: no podía encontrar las llaves de la calle.  ^*10
• Represión y venta de datos: el espía en tu móvil.  ^*11

V dopisech a dokumentech se dvojtečka používá za pozdravy (v češtině se zde nejčastěji objevuje čárka). Následuje za ní velké písmeno:

• Querido amigo:

  Le escribo para mencionar…  ^*12

Středník

Středník označuje pauzu delší než čárka a kratší než tečka. Mnohdy je však nahraditelný obyčejnou čárkou (zpravidla jedná-li se o kratší věty) nebo čárkou (v případě delších úseků) Používá se v následujících případech:

Může se používat jako spojení dvou vět tam, kde je pauza delší než u čárky, ale kratší než v případě tečky.

• Llegó a la puerta y la abrió; había nadie.  ^*13

Odděluje věty v souvětí, kde už jedna čárka je

• Al principio, mis abuelos eran católicos; poco después, se convirtieron al budismo.  ^*14

Odděluje úseky ve výčtu, kde jsou i čárky

• En la foto podemos ver Mónica, mi madre; Pedro, mi padre y Adam, mi hermano.  ^*15

Často odděluje věty, kde předchází výrazům jako pero, sin embargo, mas, aunque, po tanto

• Ya no tenía dinero; sin embargo, mis amigos queridos me prestaron dinero suelto.  ^*16

Vykřičník a otazník

Uvozují tázací a rozkazovací věty, obdobně jako v češtině. Stejně tak je můžeme vidět u zvolání či citoslovcí. Je však třeba mít na paměti, že oproti jiným jazykům se nepoužívá jen koncový znak, ale také počáteční znak, který je převrácen. Ten také nemusí stát na začátku věty, ale třeba uprostřed, protože značí počátek otázky nebo příkazu. Lze jimi označovat i několik výroků za sebou, které se považují buď za jednotlivé věty nebo jsou oddělen čárkami a chápu se jako celek.

• ¿Qué harás mañana por la mañana?  ^*17
• A menudo me pongo la pregunta ¿Qué tipo de humano eres?  ^*18
• ¡Qué región pintoresca!  ^*19
• ¡Cállete! ^*20
• ¡Oh! ¡Ay! ¡Eh! ¡Me duele la cabeza!  ^*21
• *Alfonso quisiera saber ¿adónde vamos?, ¿de dónde vamos?, ¿dónde pasamos las noches? *  ^*22

Fakt, že oddělují samostatný rozkaz či otázku od zbytku věty, se projevuje například v postavení vět, ke je oslovení. Pokud je na počátku, do celku se nepočítá. Pokud je na konci, do otázky či rozkazu patří:

• Amalia, ¿por qué no estás en la escuela? vs. ¿Por qué no estás en la escuela, Amalia?  ^*23
• Pablo, ¡te digo que no lo hagas! vs. ¡Te digo que no lo hagas, Pablo!  ^*24

Zřídka se pak můžeme setkat s jediným znakem, který je v závorce. Tím se vyjadřuje buď překvapení (!) nebo pochybnost (?), případně v obou případech ironie. V češtině se s expresivitou vypořádáváme většinou pomocí uvozovek:

• Después de ponerle los cuernos, su novia (!) le ama menos y menos.  ^*25
• Homero, nacido en (?)  ^*26

Pochybnost či nejistota se může projevovat i v letopočtech. Tam, kde nevíme, kdy se daná osoba narodila nebo zemřela. Doporučuje se daný letopočet dávat do dvou otazníků, není však chybou použít pouze jeden:

• Chrétien de Troyes (¿1140? – ¿1190?)

  lze také však Chrétien de Troyes (1140? – 1190?)

  vždy by mělo být zachováno stejné formátování, tzn. v prvním případě dva otazníky a v druhém pouze jeden Chrétien de Troyes (¿1140? – 1190?)

Trojtečka

Tři tečky, výpustka, trojtečka (…) označuje přerušení věty, nejasné zakončení, váhání, záměrné nedokončení věty, nahrazuje české “atd.”

• El caso es que si no estuviera de acuerdo… Mejor no pensar cosa tan improbable.  ^*27
• No sé si… lo aceptaré.  ^*28
• No sé… creo que… vendré.  ^*29
• Su interpretación fue asombrosa… No se puede describir de otra manera.  ^*30
• En mi cocina hay una mesa, cuatro sillas, un fogón, un frigorífico…  ^*31

V závorce (…) nebo i […] většinou v odborných textech naznačuje vynechání části textu

• En un lugar de la Mancha (…) vivía un hidalgo de rocín flaco y galgo corredor.  ^*32

Zkrácené citace či výroky, které jsou známé

• Y el estudiante empezaba a recitar: “En un lugar de La Mancha de cuyo nombre de cuyo quiero no me recuerarme…” ^*33.

Závorky

Závorky uzavírají vedlejší nebo upřesňující prvky proložené výrokem. Používají se v následujících případech:

Proložení věty doplňující či upřesňující informací

• Su profesión (trapecista) es muy peligrosa.  ^*34
• La ciudad de México (es la capital de México) tiene casi diez millones de habitantes.  ^*35

Plní funkci odrážek či bodů

• En español distinguimos dos géneros de sustantivos: a) masculino y b) femenino.  ^*36

  En español distinguimos dos géneros de sustantivos: (a) masculino y (b) femenino.

Poukazují na možnosti, které mohou být vynechány

• La palabra moto(cicleta) se puede ecribir abreviada.  ^*37

Čárka

Na závěr patrně nejobtížnější část. Čárka obecně označuje krátkou pauzu ve větě.

Používá se k:

Oddělení členů výčtu, s výjimkou těch, před kterými stojí jedna ze spojek y, e (o, u)

• Quieres dar un paseo, ir de compras o tomar de sol?  ^*38
• Tengo un perro, una gato y un cobayo.  ^*39

Odděluje členy téže věty v případě, že jsou významově na stejné úrovni a pokud před nimi nejsou spojky y, e, (o, u) ni

• No podría decirlo a su madre, a su padre ni a su abuelo.  ^*40
• Antes de viajar al extranjero debes ponerte la vacuna, sacar el pasaporte y entregar las llaves al vecino.  ^*41

Před spojkou ale čárka bude v případě, že následující člen vyjadřuje jiný význam

• Antes de viajar al extranjero debes ponerte la vacuna, sacar el pasaporte, y alegrarse de las vacaciones.  ^*42

• Compraron carne, arroz y otros ingredientes, y salieron de la tienda.  ^*43

Čárka se doporučuje dávat před spojku v případech velmi dlouhých souvětí, aby tak došlo k lepší přehlednosti

Separuje vokativ od zbytku věty

• Antonio, ¡dámelo!  ^*44
• Estas montañas, alumnos, son las más altas de la España.  ^*45

Nyní několik případů, kdy čárky ohraničují nějaký celek uprostřed věty, například

Přístavek (apozice)

• Juan, el novio de mi amiga Carmen, trabaja en aquella fábrica.  ^*46

Vložené přívlastkové věty

• En ese momento, que se parecía como la eternidad, vino él.  ^*47

Upřesnění, doplnění či vysvětlení

• Todos mis amigos, incluido los en el extranjero, son checos.  ^*48

Dojde-li k inverzi větných členů, pomáháme si následovně

„en cuanto a“ – čárka se použije: Hijos, ya tiene tres. (En cuanto a hijos, ya tiene tres.)  ^*49

„es lo que“ – čárka se nepíše: Amor necesita más que dinero. (Amor es lo que necesita más que dinero.)  ^*50

Co se týče spojek, čárka se píše:

Souřadné věty vázané spojkami pero, mas, aunque, sino

• No podía salir, aunque estaba bien.  ^*51
• Trabaja todos los días, pero no tiene suficiente dinero.  ^*52

Před spojkami conque, así que, de manera que

• Esta tarde me rompí la pierna, así que no puedo ir contigo.  ^*53

Před příčinnými větami

• Ya está en la escuela, porque es lunes.  ^*54
• El concierto no va a tener lugar, porque lluvia.  ^*55

V obou těchto případech lze větu napsat i bez čárky. Tato problematika je velmi nepopulární, a proto jí bude věnován samostatný článek.

Po výrazech jako esto es, es decir, o sea, en fin, por último, por consiguiente, sin embargo, no obstante, además, en tal caso, por lo tanto, en cambio, en primer lugar, y también, a veces, nebo příslovcích jako například generalmente, posiblemente, finalmente, por regla general, quizás, ad. Jsou-li na počátku věty, čárka se píše.

• No obstante, tenemos que irnos.  ^*56
• Generalmente, los checos son simpáticos.  ^*57

Jsou-li uprostřed, jsou odddělovány čárkami z obou stran

• Mi marido es, quizás, en casa.  ^*58
• Y él, en cambio, disparaba.  ^*59

Je-li vynecháno sloveso z vět, může být nahrazeno čárkou. Je-li vět víc, bývají odděleny středníkem.

• En alemán, un genio; para el inglés, muy mal.  ^*60

Záhlaví dopisů pro oddělení místa a času

• Praga, 15 de setiembre de 2020.  ^*61