španělština zdarma
Budoucí čas jednoduchý (futuro simple)
Tento budoucí čas můžeme považovat za nejhojněji využívaný, pomineme-li opisný ekvivalent "IR A + INFINITIV", který se však mnohonásobně častěji užívá v zemích Latinské Ameriky. Dalším časem je budoucí čas složený, který se užívá však zřídka. O obou časech se objeví samostatný článek, my se nyní podíváme na jednoduché futurum.
Tvoří se velmi jednoduše, a to přidáním následujících koncovek k infinitivu slovesa:
| Osoba | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. | -É | -EMOS |
| 2. | -ÁS | -ÉIS |
| 3. | -Á | -ÁN |
Velkou výhodou také je, že předchozí koncovky jsou shodné pro všechny tři třídy:
| Osoba | hablar | comer | punir |
|---|---|---|---|
| 1. | hablaré | comeré | puniré |
| 2. | hablarás | comerás | punirás |
| 3. | hablará | comerá | punirá |
| 1. | hablaremos | comeremos | puniremos |
| 2. | hablaréis | comeréis | puniréis |
| 3. | hablarán | comerán | punirán |
Přízvuk, jak sami vidíte, je většinou značen graficky a vyskytuje se na koncovkách.
Pokud by se někdo zajímal o původ těchto tvarů, proč se koncovky připojují k infinitivu a ne k časovanému kmeni jako jiné časy, musel by zabrousit do dob staré kastilštiny. Futurum tehdy bylo složené ze dvou slov, a sice podle vzorce "INFINITIV + HABER". Sloveso haber bylo časováno v přítomném čase. Pro názornost se můžeme podívat na následující tabulku (jako vzor si dáme například sloveso hablar):
| Osoba | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. | HABLAR HE | HABLAR HEMOS |
| 2. | HABLAR HAS | HABLAR HABÉIS |
| 3. | HABLAR HA | HABLAR HAN |
Takže, chtěl-li nějaký ten don Pedro říci, že bude mluvit se svým přítelem, jeho věta by zněla takto:
Hablar he con un amigo mío. 
Vývojem španělského jazyka a také zvyšující se rychlostí životního stylu a potřeby člověka si vše usnadňovat, se tyto tvary začaly zkracovat. Ze slovesa haber se odtrhnulo H, které se stejně nevyslovovalo, a zbylé tvary se připojily k infinitivu. Ty ovšem byly přízvučné (he, has, ha...), poukazovaly na futurum, a proto se po spojení s infinitivem začaly značit přízvukem:
HABLAR HE - HABLAR HE - HABLAR-E - HABLARÉ
Použití:
- Budoucí čas se využívá, jak už ze svého názvu vypovídá, pro budoucnost, a je jedno, zdali se odehraje za deset vteřin, pět minut, měsíc, dvacet let
- Zároveň se ale používá pro přítomost (pochopitelně i budoucnost), chceme-li vyjádřit nejistotu, pochyby, pravděpodobnost
- S rozkazovacím způsobem může plnit funkci podmiňovací (imperativ + y + futurum)
Příklady:
- ¿Qué hora es? -No lo sé, pero serán las diez de la mañana.
Příklad domněnky či úvahy v přítomnosti. Jeden člověk se táže, kolik je hodin. Jde o přítomnost. Druhý to neví, ale domnívá se, že BUDE ASI nějakých deset hodin ráno. Takhle se tedy odráží budoucí čas v rámci nepravděpodobností do přítomnosti. Určitě to znáte, vždyť v češtine tomu není jinak. - Alguien hay a la puerta. -¿Quién es/será? Será Monica.
Stejný případ. Někdo je sice právě teď za těmi dveřmi, ale my se domníváme, že to bude Monika, použijeme tedy budoucí čas. - ¿Hablarán ustedes con él?
- Esta puerta dará al jardín.
- Traduciré el artículo al español.
- ¿Pasaréis por la casa de Juana?
- Nos lavaremos las manos.
U zvratných sloves nedochází k žádným změnám. Budoucí čas je pravidelný - Infinitiv + y + futurum
Apréndelo y te daré una guitarra.
Některá nepravidelná slovesa mají zvláštvní tvoření budoucího času. Více naleznete v tomto článku.
