Samohlásky
Ve španělštině máme pět samohlásek A E I O U.
Y sem nepatří, počítá se mezi souhlásky!
Silné samohlásky
Silné jsou proto, že mohou tvořit slabiky samostatně. To znamená, že mohou svým samostatnám postavením vytvořit slabiku te-a-tro* . V češtině může tvořit slabiku každá samohláska (ko-pre-ti-na, stra-na, bi-cy-kl**)
*Toto setkání dvou silných samohlásek je někdy též nazýváno hiát
**V češtině máme dvě slabikotvorné souhlásky - R, L
Ve španělštině jsou takové samohlásky pouze tyto tři: A E O
for-mal , che-co , po-co
Slabé samohlásky
Logicky nám zbývají dvě, a sice I a U.
Tyto dvě samohlásky nemůžou nikdy samy o sobě vytvořit slabiku (tj. nemohou stát osamotě a být slabikou). Mohou se ale srdužovat dohromady nebo připojovat k silným samohláskám, resp. souhláskám, a tak vytvořit slabiku, dvojhlásku či trojhlásku.
ma-nu-al , nue-vo , no-via pe-dir
Dvojhlásky
Jak již bylo řečeno, dvojhláska vzniká spojením dvou slabých samohlásek nebo přidružením slabé k silné. O dvojhlásku se nejedná v případě, kdy se vedle sebe vyskytují dvě silné samohlásky!
maestra = mae-stra ma-es-tra
Všechny samohlásky jsou silné, nemůžeme teda AE považovat za dvojhlásku
amáis
V tomto případě se už o dvojhlásku jedná. Došlo ke spojení silné A a slabé I. Slovo má dvě slabiky: A-mÁIs.
viejo = vie-jo
Spojením I a E jsme získali dvojhlásku, která tvoří slabiku. Druhá slabika je vytvořena silnou samohláskou O.
viudo = viu-do
V tomto případě je první dvojhláska tvořena spojením dvou slabých samohlásek U a I. Dohromady tedy vytvoří dvojhlásku a tím i slabiku. Druhá slabika slova je vytvořena silnou samohláskou O.
Trojhlásky
Trojhláska vzniká spojením dvou slabých samohlásek a jedné silné.
telefoneáis = te-le-fo-neáis te-le-fo-ne-áis
EÁI není trojhláskou, protože by se jednalo o spojení dvou silných a jedné slabé samohlásky.
continuáis = con-ti-nuáis
Zde už jde o trojhlásku, spojila se silná A se slabými U a I.
Určování přízvuku
Jak se na slovech určuje přízvuk si můžete přečíst v článku Přízvuk a vázání slov.
- Jestliže je dvojhláska složená ze silné a slabé samohlásky na místě přízvuku - v přízvučné slabice - pak stojí přízvuk na té silné:
viejo - dvojhláska IE - přízvuk bude na silné, čili E
bailo - dvojhláska AI - přízvuk na silné = A
- Jestliže je dvojhláska složená ze dvou slabých samohlásek na přízvučné slabice, pak stojí přízvuk na té druhé:
ruina - dvojhláska UI - přízvuk na druhé = I
viudo - dvojhláska IU - přízvuk na druhé = U
- U trojhlásek je většinou přízvuk označen, zpravidla stojí na silné:
continuáis - - trojhláska UÁI - přízvuk na silné (je označen graficky) Á
Jestliže je přízvuk nepravidelný, je značen graficky, pak se dvojhláska ruší a jedná se o dvě slabiky
país - pa-ís
Dvojhláska je zrušena - AÍ se rozděluje na A a Í, neboť je přízvuk graficky značen na Í. Normálně by se jednalo o jednoslabičné slovo pais.
ZÁVĚR
- Ve španělštině existuje pět samohlásek.
- Ypsilon mezi samohlásky nepatří, je to souhláska.
- Samohlásky se dělí na silné (A,O,E) a slabé (U,I)
- Silné jsou proto, že mohou vytvořit slabiku tím, že stojí samostatně (te-a-tro)
- Slabé tvoří slabiky jen ve spojení s jinými samohláskami či souhláskami
- Dvojhláska vzniká spojením silné a slabé (ai, au, ei, eu, oi, ou, ua, ue, uo, ia, io, ie) nebo dvou slabých samohlásek (iu, ui)
- Trojhláska vzniká spojením silné samohlásky a dvou slabých.
- Slabé samohlásky nemusí tvořit dvojhlásku (PAIS) tím, že se na nich označí přízvuk (PAÍS)