Předminulý čas (préterito plusquamperfecto)

Jak již samotný název napovídá, předminulým časem popisujeme děje, jež se odehrály před jinými ději v minulosti. Název plusquamperfecto pochází z latiny, stejně jako předminulý čas coby jev a jedná se o spojení tří slov - plus (více) quam (než) perfectum (minulé), tedy více než věci minulé, tj. předminulé.

Tento čas se tvoří pomocným slovesem haber, které je v souminulém čase (imperfecto) a příčestí. Jako příklad si uvedeme sloveso hablar:

Přízvuk je jak na haber (značený graficky), tak na příčestí (pravidelný).

Použití:

• Předminulý čas popisuje UKONČENÉ děje, které se staly před jinými minulými ději.
• Má obdobnou funkci ve vztahu k minulým časům jako má předpřítomný čas k přítomnému (viz níže)

Příklady:

Cuando llegué, habían bebido dos botellas.
Překlad do češtiny může být někdy matoucí, musíme si vypomoci, jako například zde - příslovečným určením "už". Tím oznamujeme, že ony dvě lahve byly vypité, když jsem dorazil, děj, kdy se pily, byl v daný moment již ukončený.

Tenían muy buenas notas. Es lógico: habían estudiado mucho.
Děj, kdy se učili, předcházel prvnímu - měli dobré známky.Nejdříve se museli učit a poté dostali dobré známky.

Al mediodía ya habían recibido la carta.
V takovéto větě bychom mohli být svedeni použitím indefinida - A mediodía ya recibieron la carta. Máme zde časové určení a ukončený děj. Ovšem musíme rozlišovat mezi tím, zdali v poledne dostali dopis nebo ho JIŽ měli, jako je to právě v této větě. Pokud by v poledne dopis dostali, použili bychom minulý čas prostý. V tomto případě ale dopis už měli - děj, kdy ho obdrželi se tedy odehrál ještě dříve. Proto předminlý čas.

Pedro no trabajaba, él se había ido.
Petr odešel předtím, než nepracoval, nemohl pracovat, protože předtím odešel. Použijeme předminulý čas pro vyjádření předčasnosti.

Había leído y después tocaba la guitarra.
Uskutečnily se dva děje - nejprve jsem si četl. Pak jsem s tím přestal,tím pádem jsem daný děj ukončil a přešel k dalšímu - hrál na kytaru.

Leí la revista que me habías traído quince días antes.
Nejdříve mi přinesl časopis. Tím jeden děj skončil a začal nový - četl jsem časopis.

Era el hombre más inteligente que había conocido.

Zde se vracíme ke vztahu přítomný - předpřítomný čas. Podívejme se, jak by věta vypadala, kdyby byla převedena do přítomnosti:

Es el hombre más inteligente que he conocido.

V prvním případě tedy mluvím o člověku, kterého jsem do doby, kdy jsem to řekl, nikdy nepotkal. Od té doby se už mohlo mnoho změnit. Druhý případ popisuje současnost, takže v okamžiku, kdy to říkám, to tak je.