<h1> Přítomný čas nebo budoucí čas?</h1>

Na první pohled se nám může tento jev zdát složitý, ale opak je pravdou. Známe to z češtiny. Pojďme se podívat:

1. Kolik je hodin? – Nevím, bude asi deset.
2. Co budeš dělat zítra? – Zítra píšu zkoušku z anatomie.

V prvním případě odpovídáme na přítomnost budoucím časem. Z příkladu je ovšem vidět nejistota, odstup, rezervovanost. Jedná se o domněnku.

V případě druhém naopak odpovídáme na budoucnost přítomným časem. Mluvíme o něčem naprosto jistém, nevyhnutelném. O něčem, co sice teprve bude ale víme jistě, že to bude.

---

Stejně tak je tomu i ve španělštině.

Víme, že pro přítomnost se používá přítomný čas, stejně jako pro budoucnost budoucí. Můžeme však použít každý z těchto časů pro popis toho opačného a bude to mít stejné vlastnosti jako příklady nahoře, tzn.:

<h2> Budoucí čas využitý v přítomnosti</h2>

• vyjadřuje domněnku, úvahu, odhad, ad.

¿Qué hora es? No sé, será diez. ^*1

Necesito una cebolla. ¿Estará todavía abierto el supermercado?  ^*2

V současné chvíli se ptáme, zdali je otevřený supermarket, používáme budoucí čas pro vyjadřování nejistoty, domněnky, předpokladu. To samé platí i pro otázky.

Alguien está a la puerta: ¿Quién estará? Estará el padre. ^*3
Máme situaci, kdy je někdo u dveří. Jedno dítě se ptá druhého, kdo to tam je. Nemá žádné potuchy, kdo by to mohl být a to samé předpokládá i o druhém dítěti, použije proto budoucí čas, aby vyjádřilo nejistotu. Druhé dítě použije stejný čas, aby ukázalo, že si také není jisté tím, kdo za dveřmi je, ale že to asi bude tatínek. Tedy alespoň si tak myslí.

 

<h2> Přítomný čas využitý v budoucnosti</h2>

• znamená jistotu, určitost, přesný odhad, ad.

¿Qué harás mañana? Mañana escribo un exámen de anatomía.  ^*4

Mi abuela vuelve mañana. ^*5
Fakt, že se má babička vrací zítra je nezměnitelný, prostě to tak je, je to naprostá jistota,proto využijeme přítomného času, ačkoliv mluvíme o budoucnosti.

Mi hermano tiene las maletas en la puerta: ¿Cuándo te vas? Me voy a las seis. ^*6
Kufry jsou u dveří. Je jasné, že bratr někam odjíždí, vím to já, proto dávám čas přítomný, čímž vyjadřuji jistotu, že odjede. Stejně tak i on používá přítomný čas, čímž poukazuje na fakt, že odjede a nic už to nezmění.

 

Je proto důležité mít na paměti, že přítomný čas i čas budoucí mají své funkce v přítomnosti i v budoucnosti a jejich záměnou se může pozměnit smysl výpovědi. Uvedeme si ještě několik příkladů:

Este coche está bueno, pero no crees que el Seat Toledo correrá más? ^*7
Jedná se o subjektivní domněnku – myslíme si (ale nejsme si jistí), že Seat by jel rychleji.

Vivirá tu abuela todavía en aquella casa al lado de supermercado? ^*8
Nejsme si jisti, zdali babička stále žije na stejném místě, proto použijeme budoucí čas, abychom poukázali na naši domněnku.

Tiene sal la carne? -Tendrá un poco. ^*9
Asi trochu bude – nejsme si jistí, ale myslíme si, že bude, protože známe například kuchaře, a ten maso solí.

Qué chica muy guapa! Le gustará bailar? ^*10
V hlavě přemítáme, zdali dívka ráda tancuje, protože to nevíme.

Tiene sal la carne? -Tiene un poco. ^*11
Trochu osolené je. Jsme si jistí, solili jsme ho my nebo jsme viděli, jak ho kuchař solí.

No te preocupes. Estoy en tu casa a las seis de la tarde. ^*12
V šest budu u tebe a nic to nezmění. Jedná se o ujištění do budoucna. Něco, co tak rozhodně bude, proto přítomný čas.

Usted sale por aquella puerta, gira a la izquierda y vaya todo recto. ^*13
Vyjdete, zahnete, půjdete. I v češtině je budoucí čas, přesto používáme ve španělštině čas přítomný, jelikož se jedná o ujištění, o jasnou a neměnnou cestu.

La semana que viene no hay clase. ^*14
Již víme jistě, že příští týden se do školy nejde – někde jsme to četli, hlásili to.