Úvod

Podivovali jste se někdy nad tím, kde se ve španělštině berou podivné tvary sloves jako například:

él entienda (entiende?) ^*1 ellos quieran (quieren?) ^*2 nosotros hablemos (hablamos?)  ^*3

Nepletete se v tom, že se jedná o přítomný čas, ovšem způsobu spojovacího, nikoli oznamovacího.

Studentům, kteří doposud se subjuntivem v rámci mateřského či jiného studovaného jazyka nepracovali, dělává problémy naučit se subjuntiv správně používat v situacích, v nichž by v češtině použili přítomný čas oznamovacího způsobu, budoucí čas oznamovacího způsobu anebo třeba způsob podmiňovací. Jelikož na stránkách doposud o subjuntivu bylo psáno minimálně, začínáme tímto článkem seriál o subjuntivu se stupňující se náročností. Budiž vám nápomocen při studiu!

Z této zajímavé studie vyplývá, že ve španělštině dohromady španělské i americké například 57 % sloves má tvar přítomného indikativu a 4,5 % tvar přítomného subjuntivu. Pokud zohledníme i ostatní časy, můžeme říci, že subjuntiv má zastoupení asi v 10 % případů v porovnání s indikativem. A to není málo a jeho neznalost by tak znamenala výraznou díru ve vašem jazyce.

Možné názvy pro tento gramatický jev jsou tyto následující:

subjuntiv, subjunktiv, konjunktiv, subjuntivu, spojovací způsob, aj…

Nereálný čas

Nereálný čas je pojem vypůjčený z tohoto článku na webu Helpforenglish.cz, v němž je tento koncept pěkně popsán a aplikován na anglickém jazyce. Ve španělštině si jím můžeme dovolit označit veškeré dějství v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, které jistě nebo velmi pravděpodobně neproběhlo (neprobíhá, neproběhne). Proto nereálný čas, nereálný děj.

Pro všechno nejisté a nereálné je nutné ve španělštině sáhnout pro subjuntiv. Subjuntiv jsou tedy speciální slovesné tvary používající se v situacích vyjadřujících neskutečné, většinou ve větách vedlejších. Jsou uvozeny často větami hlavními, které mohou být např.:

Chci, abys…, Pochybuji, že…, Záleží na …

… a spousta dalších. Subjuntiv také následuje po spojkách typu:

Kdyby …, Až …, Předtím než …/ Poté co…

… a po spoustě dalších.

Existují situace, v nichž je použití subjuntivu nutné, situace, v nichž je použití subjuntivu možné (a to buď s odlišným významem při subjuntivu a indikativu, anebo se stejným významem, kdy obvykle existují dva nesmiřitelné tábory hispanohablantes, hájící použití toho kterého způsobu v dané situaci, obvykle podle lokality, odkud pocházejí), a konečně též situace, v nichž je použití subjuntivu vyloženě chybou.

Tvary sloves

Vzpomeňme si třeba na rozkazovací způsob. Kromě kladného imperativu pro tú a vosotros vycházejí všechny tvary imperativu ze subjuntivu. A jak je to možné? Můžeme si to odůvodnit třeba tím, že rozkazujeme-li, pak žádáme doposud nereálné, něco budoucího. A přesně to je podstata subjuntivu:

¡No hables!  ^*4

¡Vayamos, compañeros!  ^*5

Dokonalé ovládnutí subjuntivu přítomného tak pro nás mj. znamená absolutní orientaci v celém rozkazovacím způsobu pro všechny osoby.

S tvary sloves subjuntivu minulého se čtenář mohl částečně setkat při vyjadřování formálního přání:

Quisiera reservar una habitación por tres noches.  ^*6

Budu rád, když mi necháte komentář dole pod článkem ⬇⬇ nebo na fóru a zeptáte se na to, co vás o subjuntivu zajímá.