Minulé časy ve španělštině

Když se řekne minulý čas, většině z nás se sutomaticky vybaví minulý čas prostý, případně souminulý čas jako první. Poté teprve předminulý. Ale k minulým časům se řadí i předpřítomný nebo dnes již téměř zaniklý minulý dokonavý. O všech byly nebo budou napsány samostatné články, ale pojďme se podívat na jejich přehled:

Oznamovací způsob – modo indicativo

Protože kromě oznamovacího způsobu disponuje i spojovací způsob svými minulými časy, rozdělíme si je zvláště právě na základě způsobu, který vyjadřují.

Minulý čas jednoduchý – préterito perfecto simple (préterito indefinido)

Jedná se o nejužívanější minulý čas. Popisuje skončené události v konkrétním čase v minulosti. Tedy události, které začaly, proběhly a skončili v konkrétním čase. Často je doprovázen časovými údaji jako loni, včera, v roce 2000, minulé pondělí, atd. Podrobněji o tomto čase zde

Tvoří se přidáním koncovek -é (-í), -aste (-iste), -ó (-ió), -amos (-imos), -asteis (-isteis), -aron (-ieron) k slovesnému kmeni.

Příklady: hablé, hubiste, concernó, fuimos, volvisteis, murieron

Souminulý čas – préterito imperfecto

Jedná se o druhý nejužívanější čas ve španělštině. Užívá se o děje a události, které proběhly v minulosti, ale nejsou časově ohraničené ani specifikované narozdíl od indefinida. Také popisuje časté a opakované děje nebo události, které nějakou dobu probíhaly. Popisuje i okolnosti či události, které se děly na pozadí jiných akcí. Více informací zde.

Tvoří se přidáním koncovek k slovesnému kmeni: -aba (-ía), -abas (-ías), -aba (-ía), -abamos (-íamos), -abais (-íais), -aban (-ían)

Příklady: vivía, rogabas, fabricaba, movíamos, hablabais, volvían

Předpřítomný čas – préterito perfecto compuesto

Ačkoli jeho pojmenování v češtině je předpřítomný, řadí s k minulým časům. De facto popisuje minulé události, které mají působnost do současné chvíle nebo se staly v ještě nedokončené minulosti (dnes ráno – den ještě neskončil) či nedávné minulosti (záleží na úhlu pohledu mluvčího. Pro někoho je pět minut už minulostí a použije minulý čas, pro někoho je to ještě velmi blízká minulost a použije předpřítomný čas). Popisuje také události, které se dějí za běhu života nějaké osoby (ještě jsem nenavštívil…, nikdy jsem nebyl…, Jedl jsi někdy…?) – ty, které se mohou měnit. Stejně tak je tomu u předpřítomného času v angličtině. Popis a použití tohoto času je popsáno v tomto článku.

Tvoří se pomocí pomocného slovesa haber, časovaného v přítomném čase a pomocí příčestí = jedná se o složený čas: ha, has, ha, hemos, habéis, han + příčestí (-ado/-ido)

Příklady: he cerrado, has roto, ha mostrado, hemos concluido, habéis visto, han repetido

Předminulý čas – préterito plusquamperfecto

Předminulý čas je méně frekventovaný. Používá se často v rámci časové souslednosti, kde naznačuje předčasnost jednoho děje v minulosti oproti jinému. Popisuje tedy děje, které se odehrály před jinými ději v minulosti. Samostatně ho lze použít i jako popis děje, který se odehrál velmi, velmi dávno. Více zde

Stejně jako předpřítomný čas, je i předminulý složený. Tvoří se proto opět kombinací pomocného slovesa haber, časovaného v souminulém čase a příčestí významového slovesa: había, habías, había, habíamos, habíais, habían + příčestí (-ado, -ido)

Příklady: había conocido, habías vuelto, había disparado, habíamos construido, habíais paseado, habían vivido

Minulý čas dokonavý – préterito anterior (antepréterito)

Pro kompletnost bychom si měli uvést dnes již téměř zaniklý minulý čas dokonavý či skonavý. Dnes je vidět spíše ve starých testech či některých formách úředního či právního jazyka. Jeho používání nahradil předminulý čas, se kterým plnily stejnou funkci – popis dějů předcházejících jiným dějům v minulosti. Oproti plusquamperfektu měl ale jeden rozdíl – minulý čas skonavý popisoval děje, které se odehrávají BEZPROSTŘEDNĚ před jinými ději v minulosti.

Jedná se o třetí složený čas a používá se pomocné sloveso haber, časované v minulém čase prostém spolu s příčestím: hube, hubiste, hubo, hubimos, hubisteis, hubieron + příčestí (-ado, -ido)

Příklady: hube preferido, hubiste robado, hubo nadado, hubimos creído, hubisteis sabido, hubieron andado

Spojovací způsob – modo subjuntivo

Oproti oznamovacímu způsobu najdeme minulé časy spojovacího způsobu spíše jako součást podřadných souvětí. Jsou však i případy, kdy se využívají tyto formy samostatně (projev zdvořilosti – kondicionálu u nahrazení tvarů -ía za subjunktiv minulý: podría / pudiera)

Subjunktiv předpřítomný – préterito perfecto de subjuntivo

Jedná se o subjunktiv, kterým se vyjadřuje předčasnost oproti hlavnímu času dle souslednosti časové (viz článek), např.: No creo que haya salido bien. ^*1 – zatímco řídící věta NO CREO je v jednom z hlavních časů (přítomný, předpřítomný, budoucí či imperativ), závislá HAYA SALIDO BIEN je v čase předpřítomném a tím naznačuje, že se tak stalo již dříve.

Používá se ale také pro popis předčasnosti v budoucnosti: Llámame cuando hayas leyendo mi noticia. ^*2 Skutečnost, že si přečte zprávu se odehraje dříve (proto předpřítomný subjunktiv) než bude daná osoba volat.

Tento subjunktiv je složený, tvoří se proto tvary pomocného slovesa haber v e tvaru přítomného subjunktivu v kombinaci s příčestím: haya, hayas, haya, hayamos, hayáis, hayan + příčestí (-ado, -ido).

Příklady: haya hablado, hayas hecho, haya contado, hayamos corrido, hayáis escuchando, hayan servido

Subjunktiv minulý – préterito imperfecto de subjuntivo

Minulý subjunktiv může vyjadřovat minulost, přítomnost i budoucnost. Obecně se může používat při nesplnitelných přáních (Ojalá pudiese venir. ^*3 ) Mimoto dle souslednosti časové vyjadřuje minulost oproti hlavním časům v řídících větách. Je-li věta hlavní v přítomném čase, pak vyjadřuje minulost. Pokud je věta v kondicionálu, může vyjadřovat přítomnost, hypotézu, budoucnost. V rámci časové souslednosti vyjadřuje předčasnost, pokud je věta řídící v hlavním čase (přítomný, předpřítomný, budoucí, imperativ). Je li v čase vedlejším (minulé časy a kondicionál, vyjadřuje souběžnost, současnost dějů.) Používá se často v podmínkových, přípustkových větách.

Tvoří se odlišně od všech ostatních časů, a to z 3. osoby množného čísla minulého času jednoduchého odtržením koncovky -ON a přidáním následujících: -RA/-SE, -RAS/-SES, -RA/-SE, -RAMOS/-SEMOS, -RAIS/-SEIS, -RAN/-SEN. Koncovky -RA i se jsou ekvivalentní, ale trend je směrem k -RA.

Příklady: hablara/hablase, estuvieras/es­tuvieses, nevara/nevase, sentiéramos/sin­tiésemos, hirvierais/hir­vieseis, quisieran/qui­siesen

Subjunktiv předminulý – préterito plusquamperfecto de subjuntivo

Předminulým subjunktivem se označují děje ukončené před jinými ději v minulosti, děje předešlé nebo probíhající před jinými ději v minulosti. Dle souslednosti časové vyjadřuje předčasnost, je-li ve větě řídící čas vedlejší (minulý či kondicionál).

Tvoří se kombinací pomocného slovesa haber ve tvaru minulého subjunktivu a příčestí: hubiera/hubiese, hubieras/hubiese, hubiera/hubiese, hubiéramos/hu­biésesmos, hubierais/hubi­eseis, hubieran/hubiesen

Příklady: hubese llamado, hubieras querido, hubiera pintado, hubiésemos robado, hubieseis leyendo, hubieran habido

Rozdělování časů může být někdy chaotické, a tak předpřítomný patří dle některých zdrojů k přítomným časům nebo kondicionály k minulým. Zde si je budeme uvádět u přehledu budoucích časů.